Druhá šance je snadná cesta do pekel
"Uvažte, jak těžké je změnit sám sebe - teprve potom pochopíte, jak malou šanci máte, když se snažíte měnit druhé."
- Benjamin Franklin
Čas od času narazím na internetové diskuze, kde se holky zabývají tím, jestli má cenu dávat druhou šanci klukovi, který je zradil nebo jim jinak ublížil. A ačkoli se vždy vyrojí tisíce odpovědí s tím, že druhou šanci nikdy, většinou slýchám o lidech, kteří ty druhé, třetí, dvacáté a sté šance stejně dávají. Vstupují do stejné řeky zas a znovu, dokud se v ní neutopí.
Já mám v hlavě zakořeněno, že pokud mě někdo zradí, ta důvěra se nedá vrátit zpět. Člověk třeba i odpustí, ale nezapomene. Vše se samozřejmě odvíjí od toho, jaká situace nastala. Může jít o lži, nevěru, podvody... A na každý z těch problémů člověk nahlíží trošku jinak. Ale stejně si říkám, proč jsou tedy ženy, které po sobě nechají nakonec vyloženě šlapat. Ví, že je manžel či přítel podvede a stejně mu znovu odpustí a vezmou ho zpět, aby za půl roku opět byly ve stejně zoufalé situaci. Nechají si lhát do očí, přivést se do dluhů, nechají se surově bít, ale mnohdy nic z toho není důvod pro odloučení od partnera.
V mé situaci, kdy jsem šťastně zadaná, se mi to povídá lehko, ale v minulosti jsem si už prošla tím, že mi expřítel lhal. A bohužel pro něj, pro mě je ve vztahu důvěra důležitá. A pokud mi někdo lže, tak tu důvěru poruší - rozešla jsem se s ním i přes sliby a prosby.
Stejně tak si myslím, že tyhle polknuté problémy a strasti, se za čas zase vyrojí. Přijde hádka a ostny minulosti se téměř vždy vytáhnou na povrch. Přítel bude muset zůstat v práci déle a dívka hned pocítí nedůvěru a bude se bát, že ji znovu podvádí, ačkoli to tak třeba být nemusí. Nejsem vztahový expert, ale vidím to tak, že každé provinění, každý ústupek, a každá rána v srdci se nějakým způsobem na člověku podepíše. A tohle vše lze krásně vidět na příběhu, který jsem dnes našla na internetu a ráda bych se s vámi o něj podělila.
Hřebíky v plotě
Byl jednou jeden kluk, který měl špatný charakter. Jeho otec mu dal pytel plný hřebíku a řekl mu, že pokaždé, když s někým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu.
První den zatloukl kluk 37 hřebíků do zahradního plotu. V následujících týdnech se naučil ovládat. Počet hřebíků v zahradním plotu byl stále menší. Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout. Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík.
Takže šel za otcem a řekl mu to. Otec mu tedy řekl, že má každý den vytrhnout jeden hřebík ze zahradního plotu, když se ovládne. Konečně mohl kluk otci říct, že všechny hřebíky z plotu vytrhl.
Otec mu přinesl zahradní plot a řekl mu: "Můj synu, dobře sis počínal, ale i přesto se podívej na ten zahradní plot. Je plný děr. Ten zahradní plot už nikdy nebude jako dřív. Když se s někým hádáš a řekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu. Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout. Rána zůstane. Nepomůže, když se mockrát omluvíš, rána zůstane. Slovní rána je stejně bolestivá jako tělesná rána."
A teď bych se ráda zeptala, jak to máte s druhými šancemi vy? Dali jste druhou šanci? A jak to dopadlo?
Vaše Lucka
P.S.: Píšu z pohledu dívky, nicméně nutno zdůraznit, že tyhle zrady a bolesti probíhají oboustranně!
33 Komentáře
Tak zrovna surové bití a domácí násilí je jiný případ, tam "dobrý domácí násilník" nejdřív zařídí, že je na něm partner/ka natolik závislý/á, že je problém s tím něco udělat + spousta dalších faktorů. Ale jiné "běžné" podvody a lži? Problém mnoha lidí zkrátka je, že nedokáží být sami. Dokonce ani být chvíli sami potichu v jedné místnosti se sebou (proto taky plno lidí nonstop pouští televizi, protože být sám s vlastními myšlenkami je pro ně děsivé), natož chvíli žít sami. Tak radši zůstanou s tím mizerným partnerem. Protože "sami být nemůžou" a "člověk přece nemá být sám" a "co by se řeklo, když normální je nebýt sám". Jo, to jsou známý příběhy.
OdpovědětVymazatMoc hezký příběh. Já dávám druhé šance v závislosti na okolnostech. Někdy si ji člověk zaslouží a někdy prostě ne :) Já druhou šanci dala svému nynějšímu příteli, kdy mě po měsící dětského chození (na konci 14 narozenin) podvedl s jednou holkou. Teď jsme spolu před 5 let :)
OdpovědětVymazatPokiaľ ide o neveru, druhú šancu by som nikdy nedala. Nedokázala by som si vymazať ten obraz z očí, že bol s inou...a surové bitie, no ešte to by tak chýbalo, by dostal skôr on než ja.
OdpovědětVymazatU mě hrozně záleží na tom, o co jde. Pokud jde o nějakou vážnější zradu, druhou šanci nedávám, protože si jednoduše myslím, že ten člověk může zklamat znovu. Už jsem takhle utla pár přátelství prakticky ze dne na den a bylo to nejlepší rozhodnutí. Ten příběh je hezký a pravdivý, jak člověk jednou ublíží, už to tam zůstane navždy.
OdpovědětVymazatJá s tebou souhlasím, mám taky špatné zkušenosti s druhými šancemi... Na druhou stranu si ale myslím, že se člověk musí podívat, co je to za ránu... Pokud je to jen nějaká menší hádka nebo ten druhý člověk měl menší zkrat, ale ne takový že by podvedl, ale třeba prožíval nějakou menší krizi, tak se to dá odpustit... Pokud fakt ale neprovedl něco hnusného.
OdpovědětVymazatJá jsem na tom úplně stejně jako ty. Já druhé šance prostě nedávám, teda aspoň co se týče vztahů s kluky. U kamarádů je to horší, složitější, ale snažím se, aby ze mě nikdo nedělal hadr na vytírání. Ten příběh s hřebíky prostě perfektně sedí. Moc hezky si to napsala.
OdpovědětVymazatDruhé šance dávám dle okolností. Když se to zas pokazí, aspoň má člověk jistotu, že to cenu už nemá.
OdpovědětVymazatMám to stejně jako ty. Myslím, že i když dáme člověku druhou šanci, dejme tomu za podvod nebo něco takového, stejně to udělá znovu. Abych dala druhou šanci, asi by mě už k tomu vedly jiné okolnosti, za kterých se to stalo, a rozhodně ne po dvou letech vztahu . Některé moje kamarádky daly druhou šanci, a vždycky nad tím přemýšlím, že je k tomu asi musel vést nějaký životní pud, neboť s daným člověkem zůstaly, ačkoli předtím od nich odešly. Nevím, je to zvláštní, ale většinou když mě někdo zraní, už nedokážu tu důvěru zpět vybudovat.
OdpovědětVymazatMůj bývalý přítel mi lhal a psal si s jinou dívkou (kterou kdysi chtěl) o jejich společné budoucnosti. Fakt. Viděla jsem to na vlastní oči. Na to jsem se s ním rozešla, že takhle to nejde. On prosil, prosil, prosil..až jsem mu odpustila se slovy, že ta důvěra už nebude taková a jednou jsem mu napsala smku (byl na zábavě), ať nezlobí, že svět je malý a vše se dozvím. No, na to se se mnou rozešel zase on, že mu nedůvěřuji. Teď se musím smát, jak byl blbej, ale v tu chvíli to bylo nejhorší období, protože jsme mohli oslavit skoro rok. Ale teď jsem ták moc ráda, že to tak dopadlo, jelikož jsem se díky tomu všemu dala dohromady s letitým kamarádem. Nádherný prostě. Důvěra je skutečně těžká a ten příběh o chlapci a hřebících je tak pravdivý.
OdpovědětVymazatPo roce vztahu se současným přítelem jsme si prošli neskutečnou krizí. Skoro mě podvedl a já nevěděla co dělat. Dneska ale mohu říct, že nám tato krize velice pomohla. On si uvědomil, že o mě mohl přijít a od tý doby je úplně vyměněnej. Neříkám, bylo těžký mu zase začít důvěřovat. Pořád to ve mně a je a bolí to, ale zase dělá pro mě neskutečný věci :)
OdpovědětVymazatTen příběh na závěr se mi moc líbí! Je tak jednoduchý a přitom ukrývá obrovskou pravdu.
OdpovědětVymazatdopadlo to dobře jako u nas po 7 letech roční pauza a pak jsme se k sobe vratili zjistili jsme ze bychom s nikym jinym nevydrzeli
OdpovědětVymazatjak rikas, tolikrat jsem si opakovala, že druhou šanci nedám, ale stejně jsem taková, že ji vždycky dam, a to se bohuzel promitalo i v mych vztazich, a vzdycky jsem pak ale byla ja, kdo na to doplatil, protoze dotycny mou duveru zase vyuzil a zklamal me, a proste ja jsem byla nepoucitelna, a i kdyz sjem vedela ze nechci nebo ze toho budu litovat a dokonce i okoli mi rikalo at se na nej vykaslu, ja jsem byla naivni az blba......
OdpovědětVymazatJá osobně mám zkušenosti s klukem, který mi hodně ublížil a jak tomu tak bývá, i zde byli sliby. Druhou šanci jsem mu ale nedala a jsem za to ráda..jinak bych se tím vším pravděpodobně trápila dodnes. Mrzí mě,že si to spousta holek v dnešní době neuvědomuje a dají klukovi i přes to všechno klidně i čtrnáctou šanci :/ Nakonec vždycky přijdou zpátky a stěžují si co jim zase provedl -.-
OdpovědětVymazatDruhé šance nedávam. Osobne som toho názoru, že ak s niekým chcem byť snažím sa a rozmýšľam pred tým ako niečo spravím. Tvoj článok sa mi páčil, najmä príbeh na konci.
OdpovědětVymazatDůvěra je opravdu důležitá v jakémkoliv vztahu. Co se týče mě, druhé šance jsem dříve lidem vždycky dávala a nakonec to dopadlo vždycky stejně jako predtim. Dnes už mám problém nacházet důvěru v druhých lidech a snažím se být opatrná takže jsem se ponaučila, dá se říct :)
OdpovědětVymazatZatraceně pravdivý citát :)
OdpovědětVymazatPošramocená důvěra se těžko vrací zpět a navíc sama, jak píšeš je lehčí odpustit než zapomenout. Pamatovat si to budeme vždycky a vždycky tu budou ty obavy, co když to udělá znovu?
OdpovědětVymazatJe to krásný příběh. Každý z nás v životě nějakou tu ránu obdržel a každý z nás i nějakou tu ránu někomu dal. Já nerada někoho zraňuji, ale mnohdy tak činím, třeba jen z vlastní neznalosti a hlouposti. Učíme se tu a bez chyb to mnohdy nejde.
OdpovědětVymazatDůvěra je to nejcennější, co ve vztahu může být a tak snadno se může rozpadnout. Je to nesmírně křehká věc, osobně si na tom nejen ve vztahu zakládám. A je to přesně tak, jak říkáš, vstupujeme do stejné řeky zas a znovu, dokud se neutopíme. Já se takhle utopila a od té doby na druhé šance nevěřím a můžu říct, že jsem konečně prozřela :) podle mě, si to musí každý prožít, aby pochopil.
OdpovědětVymazatDůvěra je na vztahu to hlavní a pokud si kluk u holky tu důvěru získá, nesmí jí zanedbat. Já jsem taky hodně šancí dala i přes to, co se mezi mnou a mými ex-příteli stalo. Věřila jsem, že to bude lepší a ono prdlajs. Bylo to to samé jako předtím. Teť můj nynější ex-přítel taky furt sliboval po tom, co jsme se pohádali a pak se usmířili, že se změní a takový a já mu na to skočila. Jenže ne, nezměnil se. Od té doby už druhé šance nedávám ať je to jak je to. I když jsem šťastně zadaná, ale prostě ne. A jak si říkám sama pro sebe : Nedávej šanci někomu, kdo ti ublížil, protože ti znova nasadí parohy. Jinak ten příběh je moc hezký a hlavně pravdomluvný. A tvůj článek je skvělej
OdpovědětVymazatMěnit druhé nejde,
OdpovědětVymazatNapsala jsi to přesně. Díra vždycky zůstane. Odpustit se dá, ale zapomenout nikoli.
OdpovědětVymazatPokud mi ten člověk nublíží, tak že bych ho nevymazala ze svého života, tak ano .
OdpovědětVymazatDruhá šanca je u mňa trocha od veci, lebo ako sa hovorí dva krát vstúpiť do tej istej rieky sa už neoplatí a to som zažila na vlastnej koži. Ak už niekoho nemilujem a ten druhý ma chce naspäť nemám mu prečo dávať druhú šancu, lebo viem, že by to možno nemuselo dopadnúť dobre. Sama viem o takom prípade, lebo som to zažila sama. Môj posledný bývalý mi po pár mesiacoch napísal z ničoho nič. Bola som s ním vonku na jednej káve a on si myslel, že však vrátime sa k sebe, ale pre mňa to už neznamenalo nič. V prvom rade preto, lebo som už vedela aký je za druhé nechcela som aj kvôli jeho vlastnému správaniu.
OdpovědětVymazatNerada dávám druhé šance, protože vždy jsem tak naivní, že tu šanci dám a vždy mě zradí. Snažím se je nedávat, ale jsem v tomhle prostě naivka. Pokud mi jednou ublíží, tak mu po druhé už prostě nevěřím natolik jako dříve.
OdpovědětVymazatmyslim si, ze som typ cloveka, ktory je schopny davat milion sanci a nikdy sa nepouci. nemam rada konflikty, preto ak sa ten druhy ospravedlni, nechcem sa mi to viac rozpitvavat, tak radsej prikyvnem na odpustenie, lebo s nim nechcem byt za zle.
OdpovědětVymazatPěkně zpracovaný článek, příběh o hřebících je výstižný, v podstatě díky tomuto jsem se ze dne na den absolutně odstřihla od "kamaráda", který mi vrazil kudlu do srdce, když mi bylo hodně zle... sice se pak "snažil mi vše vysvětlit a probrat to", ale ačkoli jsem kdysi vždycky nějak odpustila a třeba i ustoupila, v tomto případě jsem to nedokázala... a vlastně se mi i ulevilo... jen ta ztráta iluzí o druhém člověku bolet nikdy nepřestane...
OdpovědětVymazatVšem moc děkuji za milé komentáře, názory, zkušenosti a vůbec za přečtení tohoto článku. Omlouvám se, že nebudu odepisovat každému zvlášť, ale když vidím, kolik se vás tu sešlo, tak si nedovedu představit ten dlouhatánský komentář, který by z toho byl. Jste úžasní všichni! Moc děkuju a věřím, že i k dalším článkům se budete moci tak hojně vyjádřit.
OdpovědětVymazatAno, já jednomu druhou šanci dala a dopadlo to stejně. Přestal se mi ozývat a přišla doma, kdy pak chtěl třetí šanci, ale tu už nedostal. Ačkoli ho mám pořád ráda, tohle je už moc.
OdpovědětVymazatMoc pěkný příběh :) Naprosto s tím souhlasím. Každá lež, nevěra nebo hádka sice může být navenek odpuštěna a i když se o to fakt snažím, stejně už se pak neubráním určité podezřívavosti, že mě dotyčný znovu zklame.
OdpovědětVymazatTvůj článek se mi moc líbil. Příběh je skvělý a naprosto výstižný. Je to přesně tak, jak jsi napsala na začátku - když někdo zradí, důvěra je porušená a už se to nedá napravit. Může se odpustit - a dle mého názoru by se mělo odpouštět - ale odpuštění není náprava. Je to jen svolení k tomu, že půjdeme dál, ale s ranami, které jsme utržili. A přesně, jak říkáš - vždycky nastane situace, kdy na ně zasvítí světlo.
OdpovědětVymazatTaky to nechápu, že lidé (nejen ženy!) zůstávají ve vztazích, kde jim někdo ubližuje. Stejně jako pro Tebe je pro mě důležitá důvěra (tudíž upřímnost). Doufám, že nikdy neudělám tu blbost, že bych někomu dávala druhou šanci, chápu, že někdy je to prostě těžké se někoho vzdát i přesto, že tam jsou problémy.
OdpovědětVymazat