Zdravím, zlatíčka!

Tak jsem tu s druhým článkem do rubriky Nápady, který jsem napsala ještě na svém starém blogu a nyní jsem ho jen lehce upravila. Konkrétně mě na tuto myšlenku přivedla blogerka Ronnie Sparks, které děkuji a podle pravidel ji uvádím jako zdroj inspirace. Zadané téma bylo Má cenu jít na vejšku? a já jsem se ho držela, jak jen to šlo. Berte to tak, že jde o moje osobní vyjádření na základě osobní zkušenosti a názorů, tudíž je jasné, že názory dalších lidí se mohou a určitě i budou lišit.

study, school, and motivation imagegalaxy, cup, and coffee image
study, school, and book image

Já sama jsem nedávno dostudovala VŠ v Jihlavě, úspěšně jsem odstátnicovala a teď s titulem Bc. jsem vyrazila pokračovat na návazné magisterské studium na ČZU v Praze. Studuji Podnikání a administrativu. Nicméně je fakt, že otázku, zda má vůbec cenu na vysoké studovat, jsem si položila už několikrát. V dnešní době se vysoká začíná brát už pomalu jako střední škola. Když skončíte základku, je tak nějak jasné, že se přihlásíte někam dál a budete pokračovat k maturitě či výučnímu listu. Se stejnou samozřejmostí se začalo brát i studium na vysoké škole a doba, kdy se na takové studium dostali jen ti nejlepší žáci - a to ještě s vynaložením veškerého úsilí, už je nenávratně pryč.

Když si to tak vezmu, nedivím se, že o studium na vysoké škole je zájem. Na spoustu z nich není tak těžké se dostat a vidina několika dalších let, kdy člověk nemusí do práce a v podstatě se o nic nemusí starat, je pro studenta lákavá. Vidím to sama u sebe, já osobně ambice ohledně vysokoškolského vzdělání ani moc nemám, víceméně plním přání rodičů, a možná proto moje studium bylo vždy takové trošku "na háku", ale i přesto je být student prostě fajn.

childhood, quote, and sucks imagemike, monster, and disney image
diploma, sleep, and funny image

Když jsem byla mladší, představovala jsem si studium na vysoké dost zkresleně, za což mohl příval filmů z prostředí amerického školství. Noční párty na kolejích, šílené kanadské žertíky, kruhy pod očima a litry kafe. Po přechodu na střední jsem z této představy vystřízlivěla, a když jsem se o školy začala zajímat, abych si podala přihlášku, už mě to ani nenapadlo. O to víc jsem byla překvapená, když jsem na školu nastoupila, že drtivá většina studentů opravdu není školou pohlcená natolik, aby si nenašla čas na zábavu... Já měla smůlu, protože jsem dojížděla, ale měla jsem kamarádky na bytě přímo v místě školy, které si opravdu začaly užívat ten studijní život, který jsem vídala v seriálech a filmech. Párty v týdnu, kdy na přednášky (pokud na ně vůbec někdo šel) chodil člověk ještě pod parou, najednou vůbec nevypadaly jako seriálový výmysl.

Musím říct, že jsem se díky dojíždění vlastně nikdy nezúčastnila, ale průběh jsem měla z první ruky ze všech stran. Ale to tak úplně nesouvisí se skutečným tématem článku. Abych se vrátila k původní otázce ohledně ceny studia na vysoké škole, nedokážu na ni docela odpovědět. V dnešní době bohužel kriticky ubývá lidí, kteří chtějí pracovat rukama, a neustále se zvyšuje počet vysokoškoláků, pro které po dokončení studia není uplatnění.

Mám několik známých, které s maturitou nebo s univerzitním diplomem nakonec skončí jako prodavačky v supermarketu nebo za pásem ve fabrice a vlastně jim to v konečném faktu ani nevadí. Konkrétně podle čísel Českého statistického úřadu je současný počet vysokoškoláků o 134 % vyšší, než když jsem se před dvaceti lety narodila, takže ono se na jednu stranu není ani čemu divit... A ač je hezké mít titul v kapse a honosit se s ním před jménem, přeci jen rukama někdo dělat musí.

beforeidie, college, and bucketlist imagefunny, final, and school image
alcohol, college, and drinking image

Takže má cenu jít na tu vejšku? Podle mě záleží na jedinci a jeho možnostech. Dneska se na VŠ dostane i hlupák, potíž mnohdy potom bývá v tom, aby se tam i udržel. Pokud si člověk chce ještě trochu protáhnout mládí a užít si studentský život naplno, pak je vejška ideální příležitost k realizaci takového snu. Nicméně pokud si člověk od vystudování slibuje závratný příjem a práci, do které skoro nebude muset ani chodit, tak to se asi bude po dostudování divit. Neříkám, že dnešní vysokoškoláci všichni neseženou svou vysněnou práci, ano, pár takových šťastlivců je, ale drtivá většina si nakonec najde uplatnění v oboru, který se vůbec netýká jejich vzdělání. Tak nějak to bylo, je a bude.

Chodíte nebo chodili jste na vysokou školu? Co si o významu studia myslíte vy? :)

Vaše Lucka

17 Komentáře

  1. Já bych ráda po dodělání SŠ (teda snad ) šla na VŠ :)

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: To máš pravdu, že tak je na lidi nahlíženo, což je podle mě blbost... :-/

    OdpovědětVymazat
  3. Zaujímavý článok, ešte som taký na blogu nevideli, takže ma dosť potešil.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Mas pravdu, souhlasím. Skutečně nezáleží kolikrát na vzdělání a i lidé s nižším vzděláním mohou vydělávat ohromné peníze. Pokud je člověk cílevědomý a jde si za svým, tak dokáže víc než co by mu přinesl titul... Moc děkuju za komentář, zvláštně pak tak dlouhý a přeju hodně úspěchů ve studiu, máš toho před sebou dost, ale ze zkušenosti vím, že to uteče jak voda.

    OdpovědětVymazat
  5. S tvým názorem souhlasím. Hodně záleží na jedinci, jeho přístupu a studovaném oboru. Znám lidi, kteří jsou na VŠ z důvodu, aby nemuseli do práce, aby nemuseli platit daně, aby plnili vůli rodičů apod. Někteří z nich jsou přesvědčeni, že výšku nepotřebují, jiní stejně neplánují dělat to, co studují, takže význam vysokých škol je opravdu téma pro diskuzi. Jsou tady ale stále obory, ke kterým je vysokoškoleské vzdělání potřeba. Já třeba studuji český a ruský jazyk pro 2. stupeň ZŠ, a abych mohla jít učit, vzdělání potřebuju, a opravdu bych se jednou učitelství ráda věnovala. Pokud ne učitelství, chtěla bych zůstat u zmíněných jazyků propojit zaměstnání s nimi, protože mě zajímají a jejich studium mě baví. Bohužel zrovna pedagogika je odvětví, kde se nachází hodně studentů, kteří studium neberou vážně. Zkrátka je to na každém z nás, jak se ke studiu postaví.

    OdpovědětVymazat
  6. Mám jen výuční list a ten mi stačí

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem teď ve třeťáku na střední a čím víc se dívám na různé vysoké, tím méně se mi tam chce. Bohužel teď bez vysoký nikdo ničeho nedosáhne, takže to vypadá, že nemám úplně na výběr.

    OdpovědětVymazat
  8. [5]: Určitě ano, je hodně studentů humanitních oborů, kteří získají titul a jdou dělat něco jiného. Potom jsou, jak sama píšeš, obory, na které je vzdělání potřeba. Právě třeba ve školství. Já třeba osobně bych na děcka neměla nervy, protože slyším od spousty kamarádek učitelek, ať už na základní škole či v mateřské školce, jak se děti chovají a co vše si už v útlém věku dovolí... A to by asi nebylo na mou prudkou letoru. Nicméně přeji hodně štěstí a ať se ti plány vydaří!

    OdpovědětVymazat
  9. Jak jsi psala v článku a jak bylo zmíněno i v komentářích, tak dnešní společnost je nastavena tak, že kdo je na učňáku, tak je neschopný, protože není chytrý na maturitu a naopak o vysokošolácích se pějou ódy (s nadsázkou). A přitom kolikrát otitulovaní lidé bývají větší idioti než lecjaký lakýrník, kominík nebo instalatér. A že už se přiblížila doba, kdy bude každý řemeslník na rukách nošen, o tom není pochyb jen ještě aby byl trošku schopný, to je pak taky otázka

    OdpovědětVymazat
  10. Inu, strávila jsem šest let na Univerzitě Karlově a podstatně nesouhlasím v několika ohledech.

    OdpovědětVymazat
  11. [9]: Souhlasím, řemeslníci začínají být nedostatkové zboží, konkrétně ti, co skutečně něco umí.

    OdpovědětVymazat
  12. Na VŠ jsem se hlásila, v období přijímaček jsem však svůj názor přehodnotila.

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Krásně jsi to napsala, moc děkuji za takový komentář, tohle je přesně to, co jsem chtěla článkem říct!

    OdpovědětVymazat
  14. Jsem v posledním ročníku a za chvíli mě čeká maturita. Upřímně, lituji, že jsem poslouchala rodinu a šla tam, kde jsem. Studium pro mě není a nemůžu se dočkat, až ze školy vypadnu a půjdu pracovat. Ano, vím, že zaměstnání není lehké, nejsem hloupá. Ale bohužel studium nezvládám spíše psychicky. Až teď zjišťuji, že kdybych se tenkrát rozhodla pro nějaký učňák, udělala bych lépe. Teď na mě lidi koukají skrz prsty, když jim oznámím, že se na vysokou opravdu nechystám a že si nepodávám ani přihlášku. Jasný, z mé školy (peďák) se vlastně počítá s tím, že následuje vysoká, já bych se tam však jen trápila. Nejsem kariéristka a ani nejsem zvyklá na komfort, proto pokud s maturitou mám skončit u kasy, tak ať.

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Nejhorší je, že tohle člověk vůbec nedokáže na začátku studia rozhodnout. Já se o střední taky moc nerozhodovala sama, ale podle rodičů a nakonec jsem ze dvou obchodek vybrala tu, kde se mi líbilo, jak je vymalováno. Není to žádné podstatné kritérium, ale taky kritérium. Není chaotický, je moc hezky napsaný a jsem ráda, že jsi to takhle vyjádřila, protože je to svatá pravda. I tobě krásný den a moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za článek. U nás to teď hodně řešíme. Mám dvojčata. Jedna dcera je přijatá na VŠ(obor navazuje na střední), druhá se nedostala na VŠ (s jiným zaměřením, než studovala). Tak to zkouší ještě na VOŠ (výtvarné umění). Já to ještě vidím z té strany, že by člověk snad už od školky měl vědět co by chtěl  dělat. Potíž druhé dcery je v kostce v tom, že není "vykreslená ve figuře". Když výtvarničí ve svém volném čase dělá spíš komiks a to se neslučuje s koncepcí školy, kterou si vybrala. Vím, že kdyby pokračovala ve "svém" oboru na pedagogické VŠ, tak to dá. Ale když jí to neba,tak ji nebudeme nutit. Ještě by z ní nakonec byla zakyslá úča a to bychom něchtěli . Už kvůli vnoučatům, která snad jednou budeme mít

    OdpovědětVymazat
  17. Hlavní je to, aby dělala to, co ji baví, souhlasím.

    OdpovědětVymazat