Proč do toho jdu zas a znovu?

Čtenář to má dobré - může si své autory vybrat.

- Tucholský Kurt

Dnes přicházím s článkem do rubriky Nápady. Na téma mě přivedla Keiji, za což jí děkuju. A co to milou Keiji zajímalo?

Co tě motivuje ke psaní blogu? Jakou vidinu ti to přináší? Ten důvod, proč si vždycky sedneš, napíšeš a vydáš další článek, den za dnem? Co je tou motivací, díky které vybočuješ z řady těch, jež se pořád vrací s články, které začínají: "Vím, že teď jsem se zase dlouho neozvala..." Co tě pohání? :)

Musela jsem nad článkem chvíli přemýšlet, ono když se to tak vezme, je toho dost. Říct, že psaní mě baví, asi nestačí. Takových autorů je tu spousta a přesto třeba nevydávají články moc často. Mám dost volného času? Ano i ne, spíš se většinou snažím si nějaký ten čas udělat a místo abych si šla dřív lehnout, tak si kolikrát sednu a píšu článek. Tak proč, proč tedy sedám za počítač, datluji do klávesnice, až mě bolí oči a chci, aby čtenář při každé návštěvě objevil na mém blogu něco nového?

Asi tou nejzásadnější motivací je pro mě můj vlastní pocit. Sama jsem ráda, když přijdu na svůj oblíbený blog a najdu tam nový článek. Vlastně mě to neskutečně potěší, protože si zase něčím můžu zpříjemnit volnou chvíli. A představa, že někdo se takhle třeba těší na můj blog, na můj nový článek, tak ta mě trochu dostává do kolen. Ano, nejsem světoznámá blogerka, mám svůj malý okruh čtenářů, ale na tom nesejde. Každý komentář, každá zpráva od někoho, kdo si dal tu práci a přečetl článek, je pro mě potěšení a odměna.

A potom se musím přiznat, že mám trochu strach. Mám sklony k prokrastinaci a tohle není můj první blog. Popravdě si kolikrát říkám, že článek vydávat nebudu, že jednou nebo dvakrát do týdne to stačí... Jenže pak mě napadne, co když se k blogu nebudu mít chuť vrátit? Co když si po tom týdnu řeknu, že to stačí i jednou za dva týdny, tři, měsíc. Jsem toho schopná a nechci to dopustit. Tahle stránka mi přirostla k srdci. Je to můj kousek světa. Občas si píšu články do zásoby, protože mám hodně témat, o kterých chci mluvit, a ty v případě spisovatelské nouze či nedostatku času používám, aby blog mohl pořád jet v tomto tempu.

Takže abych to shrnula... Moje aktivita na blogu je přirozeně z toho důvodu, protože mě to baví a naplňuje. Psaní mi přináší radost. Ale není to jen čistě potěcha pro mou duši. Aktivita zde je taky i trochu strach z toho, že bych se už nemusela chtít vrátit a já podvědomě vím, že bych tím o hodně přišla a mrzelo by mě to. Je to vlastně takový boj a každý článek, který napíšu a zveřejním je malé vítězství nad sebou samým.

Pevně věřím, že jsem odpověděla, jak nejlépe umím. A teď mě zajímá, jak jste na tom vy? Co vám dává sílu a chuť psát další články?

Vaše Lucka