Jeden plus jedna

Na tuto knihu jsem se těšila od první chvíle, kdy jsem ji koupila. Mé nadšení vzrostlo tím víc, že i předchozí tituly mě neskutečně bavily. Přesto však jsem čtení nějak podvědomě odkládala stranou... Jenže přišlo hezké počasí, čas opalování a dece a k tomu dobrá kniha bezpochyby patří. Dokonce bych v tomto případě mohla i soudit knihu podle obalu, protože ten je stejně pěkný jako příběh samotný.

Autor: Jojo Moyesová

Originální název: One plus one
Žánr: Literatura světová, Romány, Pro ženy
Počet stran: 360 stran
Nakladatelství: Ikar
Přeložila: Lucie Mikolajková

Anotace:

Představte si, jak by mohl vypadat příšerný život: manžel vás opustil a rodině nepřispívá ani penny. Vašeho syna puberťáka šikanují a dcera, jež je matematický génius, má sice možnost nastoupit na prestižní školu pro nadané děti, ale vy si to zkrátka nemůžete dovolit. Už jen nákup školní uniformy by znamenal pořádnou díru do rozpočtu – a co teprve školné… Seznamte se, přesně takový je ve zkratce život Jess Thomasové. Jednoho dne se však Jess přihodí zvláštní věc. V taxíku Najde svazek bankovek, který patří arogantnímu milionáři Edu Nichollsovi, u něhož doma Jess uklízí. Žádný balík to sice není, pro Eda bezesporu jen pár drobných, nicméně pro Jess by ony peníze znamenaly řešení problému. Jinak zásadová žena se impulzivně rozhodne, že si peníze ponechá a využije je pro svou dceru. V té chvíli ještě netuší, jak jí jejich majitel následně změní život…

Recenze:

Znáte ten pocit, kdy vám život dává jednu ránu za druhou? Hlavní hrdinka Jess by o tom mohla vyprávět celé dny, přesto má natolik silnou víru v lepší zítřky, že se nevzdává a po každé takové ráně se opět zvedne nahoru. Musím říct, že prvních pár stran pro mě bylo kritických, na můj vkus se rychle střídaly pohledy Jess, jejích dvou dětí Tanzie a Nickyho, a nakonec Eda, ale vydržela jsem a později už byly jednotlivé pohledy delší, srozumitelnější, člověk začínal chápat osudy každého z nich a pomalu se mu celý kolotoč jednotlivých příběhů začínal zapisovat pod kůži.

Jeden plus jedna je typický příběh o hledání štěstí. O tom, že ani bohatství vám nezaručí všechno. Že lidé dělají hloupé chyby, kterých potom litují. Ale že někde na konci každého neštěstí se skrývá naděje. A to tak silná, že nás dokáže postavit na nohy i v těch nejhorších chvílích. Příběh vás provede životem milující matky, která se snaží, seč může uživit děti, na které jí (ex)manžel nedává ani korunu. Má dvě práce, napnutý rozpočet, věčně zbitého nevlastního syna a dceru s mozkem geniálního matematika, které ale nemůže zaplatit školné na prestižní škole. Ve své čtvrti se necítí v bezpečí a jako uklizečka si často připadá neviditelná. 

Ani Ed Nicholls pro své vlastní starosti Jess nebere jako člověka, spíše jako stroj, co mu uklízí letní dům. Poté, co se Ed opije v podniku, kde Jess pracuje jako barmanka, dostane ho v bezpečí domů, přičemž si přivlastní peníze, které mu vypadnou v autě. Samoživitelka bez peněz a bez šance na lepší budoucnost, jejíhož syna právě brutálně zbili… Milionář Ed ty peníze postrádat nebude, ačkoli si je jistá, že jednou mu je skutečně vrátí. Jenže to ještě netuší, že jejich cesty se protnout. Společná cesta do Skotska se tak stane nejen velkým dobrodružstvím, ale i poznání, že lidé nejsou vždy tací, jak si myslíme.

Celkově se mi kniha moc líbila, kladně nakonec chválím i střídání pohledů osob, protože tak člověk mohl zjistit víc souvislostí a názorů jednotlivých zúčastněných. Chvílemi je kniha dramatická, poté zase smutná, cítíte zlost, ale poté zase naději a radost z dobrodružství. Velmi důležitý je zde pohled na rodinu, jak v knize sám Nicky říká, možná do své rodiny tak úplně nezapadám, ale myslím, že k nim patřím.

Hodnocení: ★★★★★

Ukázka z knihy:

Takže toto jsou věci, které se Ed dozvěděl o Jessice Thomasové, když si dala trochu vína (tedy spíš čtyři či pět kelímků) a přestala být tak popudlivá: Za prvé, ten kluk ve skutečnosti nebyl její. Byl to syn jejího bývalého muže a jeho bývalé a vzhledem k tomu, že oba se na něj v podstatě vykašlali, prakticky neměl nikoho jiného než ji. 

„To je od vás laskavé,“ komentoval to Ed.

„Ani ne,“ podotkla. „Nicky je jako můj vlastní syn. Je se mnou od svých osmi let. Stará se o Tanzie. A stejně, rodiny teď bývají různé, ne?“ Z jejího obranného tónu usoudil, že tento rozhovor už v minulosti vedla mockrát.

Za druhé, holčičce bylo deset. V duchu si to spočítal, ale Jess ho přerušila, než stihl vůbec něco říct.

„Sedmnáct.“

„To je... byla jste mladá.“

„Byla jsem rebelka. Všechno jsem věděla. Ve skutečnosti jsem nevěděla nic. Objevil se Marty, nechala jsem školy a pak jsem otěhotněla. Nechtěla jsem být vždycky uklízečka. Moje máma byla učitelka.“ Po očku se po něm podívala, jako by věděla, že tato skutečnost ho šokuje.

Četli jste tuto knihu? Líbila se vám? Podělte se o to, co čtete nebo jste naposledy četli. :)

Vaše Lucka