Čeho se nejvíc bojím - blogerská výzva 2020
Jak je mým zvykem, přicházím za vámi s dalším článkem z Blogerské výzvy, tentokrát se bude věnovat mému největšímu strachu. Každý z nás se něčeho bojí, někdo trochu, jiný více a pro někoho jisté věci nebo třeba situace představují neřešitelný problém.
Často slýchám o lidech, kteří mají strach z opuštění. Je to zcela pochopitelné, přesto jsem nikdy nebyla člověk, kterého by tohle trápilo. V dnešní době se také lidé bojí neúspěchu, ani to mě nikdy netížilo natolik, abych začala dřít tvrději. Pochopitelně mám strach ze ztráty blízkého člověka, ale ne tolik, abych se budila uprostřed noci s temnými myšlenkami bezdůvodně.
Já sama se nejvíc bojím docela obyčejných věcí - výšek a pavouků. Tu první část strachu se snažím překonávat a bojovat proti ní třeba tím, že jezdíme na výlety, na kterých se ne vždy držíme úplně při zemi. S tou druhou částí, která se zaměřuje na pavouky, nějak bojovat nedokážu. Možná je tedy silnější.
Nemůžu si pomoct, ale když vidím pavouka, který je dostatečně velký na to, abych si ho všimla, tak prostě panikařím, dokud ho někdo v mém okolí neodnese nebo nezabije. Je to taková hloupost, přesto však dokáže ovlivnit mou náladu a vyrovnanost.
Jak to máte se strachem vy? Bojíte se něčeho výrazněji?
Vaše Lucka
22 Komentáře
Fuj pavouci! Sice nepanikařím, ale ztuhnu. Většinou se ho musím navíc zbavit sama, ale to vždycky zásadně z dálky, biolitem ideálně a nebo botou s dost vysokým podpatkem, aby udržoval vzdálenost mezi pavoukem a mou rukou. A pak půlka ruličky toaleťáku, když musím odklidit mrtvolku. NIKDY vysavačem, pokud by hrozilo, že budu muset ten vysavač čistit já a ještě se k té mrtvolce dostat zpětně :D Takže se ti vůbec nedivím, že pavouci mají vliv na tvou náladu.
OdpovědětVymazatPřesně, s tím vysavačem já bych navíc měla strach, že není tak docela mrtvej, vyleze z něj a zase mi přivodí menší infarktový stav. :D Jsem prostě srábek, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. :)
VymazatAno, když vidím pavouka, blázním a jak se mi ztratí z očí, je zle. Dále mám panickou hrůzu ze sršní. Nevím proč, ale nemám je ráda. Jednou jsem se probudila a lezla mi na dece a byla pěkně naštvaná. Začala jsem panikařit a do pokoje nevlezla dokud nebyla pryč. Grrr! :-D
OdpovědětVymazatMichaela Blog || Instagram
No jak se ztratí z očí, tak teprve nastává ten správnej průšvih. :-D Já jsem alergická na hmyzí bodnutí, takže včely, vosy a sršni nejsou moji kámoši a jsem na tom podobně. :D
VymazatHmm.. já o sobě vím, že když ostatní panikaří, já kvůli nim zůstanu klidná. Pavouky jsem likvidovala odmala kvůli sestře, prostě to na mě zbylo. Takže z těch strach nemám. Výšky i vyhledávám, mám ráda ten adrenalin. Stějně jako třeba temné uličky..
OdpovědětVymazatCo nezvládám je tíha genetických psychických onemocnění, které mám ve vínku, takže jen čekám, kdy propuknou. To je totiž něco, s čím nedokážu bojovat a to je můj největší strach.
Obdivuji tě, i když je pravda, že když byl brácha ještě malej, musela jsem se v mnoha věcech přemoci... :) Doufám, že ta onemocnění se ti vyhnou nebo se alespoň projeví až skutečně dlouho a budeš tak moc být co nejdéle bezstarostná a spokojená. :) Zdraví je jedna z nejcennějších věcí, které máme. Bohužel jak sama píšeš, ovlivnit se příliš nedá.
VymazatJa sa bojím tmy. :) Je to preto, lebo neviem čo sa v nej skrýva. Týmto strachom trpím od útleho veku, ale dokážem s ním existovať. :)
OdpovědětVymazatJá se tmy přímo nikdy nebála, ale abych se přiznala, ruku z postele ven nevystrčím, protože přece všichni dobře víme z dětství, že mimo postel číhají bubáci. :D
VymazatJá jsem se hodně bála výšek a paradoxně i podzemí a stísněných prostor. Doufám, že jsem strach z výšek překonala, i když opravdu divným způsobem :D brigádou na věži.
OdpovědětVymazatLeni, to je zajímavý způsob, jen co je pravda. :D Ale důležité je, že ti to opravdu pomohlo. :)
VymazatPavouci - tak s těmi to mám úplně a naprosto totožné. :D Plus s mravenci. Mám takové heslo, že "mravenec není nikdy sám". :D
OdpovědětVymazatCo se té opuštěnosti týče, vlastně se toho bojím, ale zase někdy si říkám, že krátkodobě by bylo možná dobré to zažít... abych si zase vážila toho, že sama nejsem. :-)
To máš pravdu, někdy si člověk musí projít tím špatným, aby si pak skutečně vážil toho, co normálně jako podstatné nevnímá. :)
VymazatTy jo, z pavouků má hrůzu docela hodně lidí, nejen ty. Ale překvapivě já mnohem víc nesnáším hady, slepýše a všechno co jako had vypadá. To zdrhám s infarktem, ale pavouci mi nevadí. Ani výšky, ty mám dokonce ráda :D když zrovna jako největší blbka nevlezu na Matějský na pád volným pádem z 50ti metrů :D Já mám strach ze ztráty blízkého člověka, hlavně když vidím v nemocnici co všechno se může stát, úrazy, pády, nehody. to jsou asi moje největší strachy. Hadi a ztráta blízké osoby.
OdpovědětVymazatZtráta blízké osoby je jistě strachem každého z nás, vůbec se ti nedivím. Hadi jsou taky pěkná verbež, kolikrát když vidím v televizi, jak někomu utekla třímetrová krajta, jsem docela ráda, že bydlíme na vesnici, kde tahle stvoření nikdo nechová. :D Protože kdyby na mě tohle vybaflo v posteli, byla by to asi moje poslední hodinka. :D
VymazatJá se také bojím pavouků a to teda šíleným způsobem. Jsem schopná ho zabít, pokud nejde o toho tlustého černého pavouka. Spíš je vysávám, ale když je dobrý místo na zabitý, tak ho prostě zabiju, nezájem :-D Nemám tuto havěť ráda. A jako vadí mi celkově hmyz, jsem schopná sebou cuknout natolik, že si tím ublížím. Fakt to nedávám. A čím jsem starší, tím víc se bojím výšek. Přitom mi výšky nikdy nevadily :-)
OdpovědětVymazatTak to jsme na tom opravdu hodně podobně, já jsem jako malá výšky taky neřešila, ale čím jsem starší, tím jsem větší sraba a potřebuji skutečně cítit stabilitu a pevnou půdu pod nohama, ale snažím se s tím bojovat. :)
VymazatMálokterá holka se povouků nebojí. Já teda k těm pavoukům bych přidala i hady.
OdpovědětVymazatJá se třeba bojím jezdit proskleným výtahem. Neustále myslím, že to sklo praskne a já spadnu dolů. Bojím se třeba opřít o okno, někde výše. Taky trochu nepochopitelný strach mám z žehliček! Jednou jsem se tak strašně popálila. Jizvu mám už pět let, ale už není tolik vidět. Sestra mi zkrátka optiskla vařící žehličku na biceps. Co se mi to vyléčilo, tak jsem měla dost zřetelný otisk žehličky a s tečkami po straně, teď ji mám momentálně paži tmavší s nějakou tou bílou skvrnkou. Od té doby nežehlím. Taky se bojím okolo chodit, když zrovna někdo žehlí. Mám strach, že na mě spadne. Ostatní si dělají srandu, jak bych asi vypadala, kdyby mi to obtiskla na obličej. :D
U toho proskleného výtahu se ti ani nedivím, to je pro mě totožné s tou výškou, stejně tak prosklené schody jsou prostě nemyslitelné. I na rozhledně s takovou tou drátovanou podlahou vidím v hlavě, jak se to vše propadá a já padám a padám dolů... :D No to je zajímavé s tou žehličkou, ale stát se mi to, co tobě, tak se jí asi taky radši vyhýbám. :D
VymazatPavouci jsou pro mě také doslova noční můra! :D
OdpovědětVymazatAni se nedivím, já s nimi kamarádka rozhodně nikdy nebudu. :D
VymazatJá mám takový neobvyklý strach, a to z ptáků, hlavně tedy drůbeže a nejvíce ze slepic. :D Nevím proč, ale mám to už úplně odmalička. :D Za to právě třeba pavouci mi nevadí a výšky miluji. :D
OdpovědětVymazatStrach z ptáků je neobvyklý, ale kdysi jsem viděla nějaký horor ohledně ptáků a musím říct, že se vůbec nedivím, že se někdo bojí. :D
Vymazat