Návrat do dětství
Znáte ten pocit, kdy se vám vybaví nějaká vzpomínka a zasáhne vás natolik, že máte potřebu se o ni podělit? Obvykle přichází nezvaná a nečekaná. Prostě se vynoří a vy najednou nevíte jak reagovat. Někomu vytrysknou slzy, jinému vykouzlí úsměv na tváři. Některé vzpomínky bolí, jiné nás hřejí u srdce ještě dlouho poté, co ten okamžik zmizí. Já totéž zažila nedávno.
Pouštěla jsem si na Youtube list z kategorie písničky z pohádek a filmů a najednou tam byla. S prvními tóny se mi tělem rozlil známý pocit lítosti, ale i prapodivné radosti. A přestože jsem měla slzy v očích, hřálo mě u srdce. Já, ač mám spánek bezesný... Mně včera sen se zdál. I když dávno nejsem s ním, mě navštívil sám král.
Titulní písnička z Noci na Karlštejně pro mě není jen obyčejná filmová kulisa. Znamená pro mě víc, protože si při ní vzpomenu na malou copatou holku v princeznovských šatech, která při oslavách na tuhle skladbu tancovala se svým dědou. Vždycky. Byla to jejich písnička, nikdy nevynechali společný tanec. A on se na ni usmíval, kolem laskavých očí měl stařecké vrásky. Krátce střižené bílé vlasy působily jako bodlinky. Shlížel na ni ze své výšky a ochotně se skláněl jako princ, jen aby se ona cítila jako skutečná princezna.
Letos to bude pět let, co nám dědu vzala rakovina. Když jsem tuhle písničku slyšela dřív, musela jsem pryč. Vzpomínky byly příliš bolestivé. Dnes už to vidím jinak. Každá krásná vzpomínka, kterou si s sebou neseme z dětství nebo dospělosti, je poklad. A takové poklady musíme střežit, pečovat o ně a pečlivě si je uchovávat v koutku mysli. Aby jednou, až nám třeba nebude do zpěvu, nám zase vykouzlily úsměv na rtech. Nečekané a nezvané, ale jasné a hřejivé.
Máte nějakou hezkou vzpomínku z dětství? Podělte se, ráda si přečtu o každé vzpomínce, která vás hřeje u srdce.
Vaše Lucka
6 Komentáře
To je krásné :) já si u jedné písničky vždy vzpomenu na to, jak jsem dala rekord v psaní na klávesnici a byla jsem 1. v republice. Tu korektní písničku jsem při tom poslouchala. Ráda poslouchám písničky při psaní. Pak píšu pěkně rychle do rytmu. Paradox je, že ta písnička byla ale docela pomalá :DD
OdpovědětVymazatU písní Karla Gotta si vždy vzpomenu na dětství u babičky. Když jsem chodila ještě spát po obědě, vždy mi pouštěla z kazeťáku jeho písničky, věděla jsem, která bude následovat. A teď, když slyším jeho písně, si vzpomenu na Skotsko v autobuse, tam jsme se od paní průvodkyně dozvěděli, že zemřel... :(
Ano, písničky v nás dokážou vyvolat různé pocity. :) Jsem ráda, že s nimi máš také spojené své vzpomínky. A moc děkuji za milý komentář!
VymazatJá jsem někdy v březnu psala článek ohledně mojí babičky. Také jsem vzpomínala a sepsala jsem to do článku, který je teda stále v rozepsaných a vlastně ani nevím, zda ho někdy vydám. Asi jsem se potřebovala jenom vypsat, vybrečet... takže přesně vím, jak se cítíš. Letos to budou vlastně 4 roky od smrti a pořád to bolí.
OdpovědětVymazatOno to někdy není jednoduché, ale úplně chápu ten pocit, že se potřebuješ vypsat, vypovídat, i kdyby jen sama pro sebe. My to budeme mít v prosinci pět let a stejně to zabolí. Ale vzpomínejme dál a nechme to hezké, ať nám připomene, že ty krásné vzpomínky máme. :)
VymazatTo je krásné, že si na dědu takhle vzpomeneš. Vzpomínky jsou důležité a vždy mě také dokáží zahřát u srdce. Nám rakovina zase vzala babičku a také na ní často myslím.. Bohužel, to je život. :/
OdpovědětVymazatMáš pravdu, s tím bohužel nic nenaděláme, někteří ze světa odcházejí a jiní se na něj rodí. Musíme myslet na to hezké, co nám zbývá ze vzpomínek. :)
Vymazat