2. Měsíc CWP

Mám tu pro vás druhý článek o tom, jak jsem začala hubnout. Respektive článek, který by měl monitorovat můj druhý měsíc ve spolupráci s hubnoucím programem Cambridge Weight Plan. Stravovat se podle tohoto plánu jsem začala 16. ledna, tudíž mám za sebou už o něco víc než ty dva měsíce, ale měla jsem problémy s internetem a také časem.

Pokud bych měla mluvit čistě o CWP, pak mohu směle říct, že jsem se dostala k dalšímu kroku. Už mohu do svého jídelníčku zařadit více mléčných produktů, z nichž využívám především bílý jogurt a mozarellu. S postupem času také zjišťuji, že se mi mění chutě... Dříve jsem docela dost solila, dnes když si připravuji kuřecí maso, osolím ho daleko méně. Stejně tak sladké vnímám jinak, bílý jogurt, který bych dříve nesnědla, si dnes dám s chutí a připadá mi sladký. 

Na začátku svého rozhodnutí hubnout jsem měla rozhovor se svou poradkyní, která mi říkala, že jak se tělo a chutě začnou měnit, změní se i můj postoj ke cvičení. Nikdy jsem cvičení zrovna nemusela a neužívala si ho. A říkala jsem si, že až nějaké to kilo půjde dolů, zkusím to znovu. A když jsem od druhého měsíce skutečně začala cvičit, byla jsem příjemně překvapená. Nejen, že jsem nefuněla jako parní lokomotiva, ale já se i bavila. Možná to bude tím, že jsem si vybrala zumbu, ale na cvičení jsem se vyloženě těšila. Nestávalo se mi, že bych se musela přemlouvat nebo rozhodovat, spíš jsem byla nedočkavá a chtěla vyrazit hned. 

K dnešnímu dni mám dole 15 kilo a jsem neskutečně vděčná a šťastná. Ještě před pár měsíci jsem pozorovala, jak měním velikosti oblečení za větší a větší, dnes na sobě vidím plandat šaty, co jsem dostala k Vánocům. Asi každá holka si umí představit ten pocit, když se vám podaří zhubnout pár kil. Pro mě je to po opravdu dlouhé době velká úleva. Nejen od těch přebytečných kil, ale i od zadýchávání nebo únavy. Cítím se plná energie, života a elánu. A o tom to je.

Několikrát jsem už psala, že jsem se měla vždycky ráda, i s kily navíc. Ale když pak člověk vidí, že se mu bez nich žije lépe, teprve si uvědomí, jak si nevědomky sám ztěžoval život. Začala jsem bojovat, ještě pořád mám před sebou dlouhou cestu, ale nevzdávám se. Mám na své straně podporu rodiny, přítele a kamarádů a hlavně svou pevnou vůli. Konečně jsem ji našla. Zakousla jsem se jak buldok a nepustím se. Jdu si za svým cílem a pomalu ukrajuji trasu ke konci cesty. 

Nikdy není pozdě se rozhodnout změnit něco ve svém životě. Nebojte se změn, většina z nich vám přinese úsměv na rtech. 

Jak jste na tom s pevnou vůlí vy? Daří se vám plnit vaše rozhodnutí?

Vaše Lucka