Když je blbá hlava, trpí celý tělo!
Při pohledu na téma týdne se musím pousmát. První, co mě totiž skutečně napadlo, bylo to, jak bych asi mohla fungovat, kdybych si na papír věci nepsala... Ono to vypadá jako poměrně banální věc, ale já jsem se dostala do fáze, kdy moje hlava celkem úspěšně stávkuje. A jak říká s oblibou můj taťka - Když je blbá hlava, trpí celý tělo!
 |  |  |
Kolikrát se vám stalo, že jste si šli do kuchyně pro něco na zub a než jste tam došli, už jste nevěděli, na co jste měli chuť? No, věřím, že v tom nejsem sama a alespoň někdo má podobnou díru v místě, kde by měl být mozek... Ale teď vážně, první diář jsem si pořídila někdy v době, kdy jsem nastupovala na vysokou, takže před šesti lety. A byla to asi nejlepší investice, co jsem udělala. Jednak tehdy hrozně frčelo si něco zapisovat a potom to hlavní, strašně mi to pomohlo. Dostala jsem najednou celkem přesný přehled toho, co mám udělat, kdy mám kde být a proč.
Nicméně diářem mé zapisování myšlenek nekončí. Ona totiž i taková cesta na nákup se bez seznamu potravin může proměnit v ne úplně příjemnou honbu za pokladem. Nebylo by to totiž prvně, kdy stojím v supermarketu, zabořená ve vlastních myšlenkách a přemýšlím, co všechno že jsem měla koupit. Jo, v těchto věcech mám hlavu vážně jen od toho, aby mi nepršelo do krku. A nedej bože, když musím něco vyřídit nebo někoho pozdravovat nebo když se v práci stane něco nepředvídatelného, co bych měla říct kolegyni při střídání směn. Ačkoli se snažím vše si hned zapisovat na papír po pravé ruce, často ještě na půli cesty k domu vypisuji zpětně do práce, co vše jsem zapomněla zmínit.
Nojo, zdá se, že lepší to se mnou nebude, ale pojďte mě povzbudit. Je na tom někdo z vás stejně? Myšlenky na papíře jsou totiž důležitý, i když v nich třeba není úvaha o životě chrousta, ale jenom obyčejná a nutkavá žádost o koupi toaletního papíru...
Vaše Lucka
12 Komentáře
Nejsi v tom sama...
OdpovědětVymazatLuci ve 24 tvých krásných letech je to ještě brnkačka,horší je to nad 50, to už ty papírky mnohdy nenajdu, no a když příjde 80ka a výše, to už se ty papírky ani nepíšou, musí se postarat děti. Takže...,nebuď z toho smutná, bude líp!
OdpovědětVymazatTak poslední dobou mám takový problém taky. Nejhorší, když mi někdo řekne, že mu mám třeba další den, nebo prostě jindy něco napsat, co potřebuje. Bum, můj mozek zapomene a potom dostávám vynadáno, že jsem měla něco napsat. Jinak domácí problémy tam jsou taky - nesu špinavé prádlo do prádelního koše a ocitnu se u koše na odpadky, hm asi sem je tam vážně chtěla hodit. Úplná normálka. :) A nákupy? Seznam nenosím, ale většinou zapomenu na jednu věc, kterou jsem potřebovala nejvíc!
OdpovědětVymazatJo tak se připojuji, jako 24letá co má děravou hlavu. Klasika. Bez toho abych si vše zapsala už nemohu existovat. Horší je, když zapomenu, kam jsem dala zápisník Pamatuju si kraviny.
OdpovědětVymazatNejsi v tom sama, určitě ne Před státnicema jsem absolvovala nějaký supr čupr kurz na zapamatování. Nooo, kdybych řekla, že jsem to od té doby použila 2x, tak bych kecala. Jednou jsem to vyzkoušela a když jsem v obchodě stála a věděla, že jsem chtěla koupit 6 věcí a já mám 3 a těžko říct jestli správné, tak jsem to zavrhla
OdpovědětVymazatMám to úplně stejně, taky si musím všechno zapisovat. Ať už jde o úkoly a plánované testy do školy, nebo o nějaké povinnosti, které chci splnit.
OdpovědětVymazatJežkovi voči, to jsi mi udělala radost! Fakt jsem se vzhledem k relativně ještě dost nízkému věku strachovala, že se mnou něco není v pořádku. Nejsem teda natolik organizovaná, abych si vedla diář. U toho jsem nikdy nevydržela (a co si budeme: zkoušela jsem to s ním mockrát, neb jsem člověk trpělivý/nebo nepoučitelný), ale co se mi osvědčilo jsou papírky. Takové ty kancelářské 10 na 10 cm, ty obyčejné, ne lepítka. Pořídila jsem je domu, mám jednu takovou kostku na nočním stolku a pak druhou na baru mezi kuchyní a obývákem, aby byly papírky vždy na dosah ruky. Stejně tak jsem tyhle móresy zavedla v práci a světe div se, naučila jsem na to spoustu lidí. Je to velice praktický (zlo)zvyk, ale jen díky tomu občas funguju. Já co si nenapíšu, jakoby nebylo. Prostě to v tý hlavě neudržím...
OdpovědětVymazatJá si taky musím všechno psát, protože jak píšeš, kolikrát se mi stalo, že jsem někam pro něco šla a úplně zapomněla pro co. Vlastně je pro mě takovým bludným místem DMko, kam většinou vlezu a odejdu s něčím úplně jiným, než s tím, pro co jsem tam šla . Takže v tom opravdu sama nejsi! A mě vlastně těší, že já taky ne
OdpovědětVymazatNeznám nikoho, kdo by nezapomínal Zatím to máme v dost dobré míře, může být hůř. A nákup? Napíšu si seznam, a pak chytře dělám, jak vím, co tam je, takže ho třeba ani nevytáhnu, a pak zjistím, že mi něco chybí. Prostě lenost ten papírek vytáhnout!
OdpovědětVymazatJá si teda píšu naprosto všechno, jinak mi reálně hrozí, že zapomenu. Nejlepší je, když pak jdu na nákup a lístek někam zašantročím
OdpovědětVymazatCo k tomu dodat, mám to stejné Hlava děravá jak síť na ryby, je to bída! Nemít ten diář, dost dobře možná zapomenu i co je za rok
OdpovědětVymazatTaké si ráda zapisuji, co mám udělat, nebo jaký mám program, popř. z čeho jaký den ve škole píšeme. Bez papíru bych byla ztracená :)
OdpovědětVymazat