Sama

Stojím sama na rozcestí,

kde mě asi čeká štěstí?

Co rok začal, slunce zašlo za mraky,

v budoucnu nějak nevidím zázraky.

Jsou to těžké chvíle, snad někdo mě zkouší,

na své cestě já vyhýbám se loužím.

Klopýtám po trase z kamenů a trní,

ruce i nohy mě nepříjemně brní.

Stojím sama uprostřed cesty,

už došly mi záchranné vesty.

Dřív svět sluncem zalitý,

dnes jen inkoust po papíru rozlitý.

V kartách četli mi, že dvě jsou přede mnou cesty,

na jedné spokojenost, radost a štěstí.

Jen skrze ostny se tou pěšinkou mohu dát,

že je to ta správná si tiše budu přát.

Stojím sama na křižovatce cest,

kdybych tak věděla, kterou mám dát se vést.

Osud mi vepsal pár šrámů do vínku,

v hlavě si uchovám tu tichou vzpomínku.