Otázka za milion
"Co je napsáno bez námahy, je obvykle čteno bez potěšení."
- Samuel Johnson
Doba, kdy jsem poprvé objevila kouzlo psaní, se pro mě váže k prvnímu roku na střední škole a dvěma důležitým zvratům. Prvním je skutečnost, že jsem poprvé začala opravdu jevit zájem o knihy. Čtení knih pro mě najednou přestalo znamenat nudnou povinnou četbu, ale začala jsem si hledat knihy, které mě skutečně baví. Našla jsem si své oblíbené autory a žánry. A spolu se čtením se mi i rapidně rozšířila slovní zásoba. Druhým zvratem spojeným se čtením knih bylo i zlepšení češtiny, čímž mě vlastně začala i bavit.
 |  |  |
A když jsem četla osudy svých oblíbených hrdinů, začala jsem přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby se rozhodli jinak... A tak jsem začala vytvářet své první fanfiction příběhy. Vlastně jsem u nich zůstala několik let, bavilo mě vymýšlení nových a nových scénářů, načež jsem se později začala věnovat svým vlastním hrdinům. A od psaní příběhů jsem byla už jen krůček od trochy té poezie.
Když se na to dívám zpětně, vlastně se mi psaní jako takové zarylo pod kůži pozvolna, bez tlačení na pilu, pokračovala jsem a objevovala jednotlivé části toho, co jsem schopná napsat. Až jsem se přesunula k článkům, do kterých můžu dát nejen fantazii, ale i skutečný kus svých názorů a pocitů. Zpočátku bylo psaní jakási forma odreagování, využití kreativity, získání počtu lidí, kteří navštívili můj blog... Později se pro mě ale stalo něčím víc. Začala jsem ho vnímat jako část sebe samé, bez které nejsem tak docela celá. Jako způsob vyjádření. V mluvení nejsem dobrá, neumím mluvit před spoustou lidí. Ale když píšu? Cítím se jinak, víc otevřeně, bez strachu nebo nervozity.
A to je důvod, proč vlastně píšu. Protože na konci každého článku se usmívám. Protože když píšu, svět pro mě najednou přestane existovat. Protože tak můžu ukázat, co se ve mně ukrývá.
Co je váš důvod pro psaní? Co je tím motorem, který vás žene vstříc dalšímu článku?
Vaše Lucka
17 Komentáře
Luci, nádherný článek, při jehož čtení jsem se prostě musela usmívat a za to ti moc děkuji protože už asi x hodin řeším takové, šílené věci, a teď díky tvému článku jsem se usmála a na chvíli na vše zapomněla... a abych ti zodpověděla tvé otázky, jelikož asi nebudu mít sílu tento týden napsa své TT... když píšu básně, ty tak nějak vytrysknou, a normální články, líbí se mi možnost relativně anonymně vyjádřit skrz články své myšlenky, bez obalu... když cítím, že mám co říct, blog mi umožní to napsat a občas se ty myšlenky setkají s odezvou, která mne vždy posune ještě o kus dál, dá mi novou perspektivu... možná tedy píšu právě pro ty komentáře pod články, které vždy pečlivě pročítám, beru si z nich maximum a obohacuji si tak jimi život a blogové zkušenosti -)
OdpovědětVymazatObdivuju všechny, co dokážou napsat poutavý a vtipný příběh. Já sama se zmohla jen na deník, ale jsem za něj ráda, když se podívám zpět, spoustu vět, situací i celých historek si už vůbec nepamatuju, a to píšu necelý tři roky...
OdpovědětVymazatJá ráda píšu o čemkoliv co mě napadne
OdpovědětVymazatja už od mala strašně dobře četla, což nemyslím nijak egoisticky, ale byla jsem do toho zažraná a šlo mi to. rodiče mě k tomu nikdy nenutili. čtení nahlas doma každých 20 minut jak by se to "mělo" podle učitelek dělat? jak ráda. do teď ráda čtu a společně s tím, jsem velice ráda psala ať to bylo cokoliv. díky tomu mám na některé me vrstevníky, co nečtou, velice bohatou slovní zásobu. slohovky ve škole pro me nikdy nebyly problém. do teď si pamatuji, kdy jsme ve 4 třídě dostali za úkol napsat sloh bez použití že, nebo a. Bylo to těžké i pro mě a jako jediná jsem to zvládla a já jsem upřímně řečeno nechápala jak, bůh ví totiž, zda-li by se mi to vůbec teď povedlo. :d každopádně psaní a čtení se se mnou táhne dlouho a i pres delší přestávku, jež jsem mela, jsem se k Tomu opět vrátila.
OdpovědětVymazatMiluju čtení, víceménně od malinka jsem hltala jednu knížku za druhou, což se postupem času kvůli přibývajícím povinnostem změnilo - nicméně pořád je pro mě čtení velkou zálibou a v každé volné chvilce si moc ráda sednu ke knížce ! :)
OdpovědětVymazatNapsala jsi to moc hezky. Máme toho spoustu podobného. Také se chystám napsat článek na TT, tak budu moc ráda, když pak na něj ke mně třeba zavítáš
OdpovědětVymazatZaujal mě citát v úvodu, stojí za zamyšlení, díky za něj!
OdpovědětVymazatu mna nutnost pisania prameni najviac z mojho psychickeho rozpolozenia. vacsinou pisem vtedy, ked na tom nie som zrovna najlepsie, lebo je to akysi druh uniku od reality. ani neviem, kedy presne som zacala mat pisanie rada, lebo si spominam, ze este ked som mala tak 13-14 rokov, tak som z duse nenavidela pisanie slohov. a kym som dosla az do maturitneho rocnika, tak som pomaly pre pisanie dychala.
OdpovědětVymazatTiež milujem knihy už od detstva, veľa som prečítala, a možno aj kvôli tomu mám tiež takú dobrú slovnú zásobu, a aj gramatiku. Veľmi pekný článok.
OdpovědětVymazatTy tvoje pocity jsou popsány tak výstižně! Já to takhle mám odmalička. Nikdy jsem nebyla dobrý řečník a dost lidí si na základě mého mluvení (spíše nemluvení ) udělalo obrázek, že jsem hloupá a neumím do pěti počítat. A když píšu, tak je to najednou úplné jiné. Můžu psát, co chci, ničeho se nebojím a diskutuju, s kým chci. Sdílím své články a čtu zase články ostatních podobné povahy. To je na tom to skvělé. :) Jinak ono se dneska říká, že kvůli sociálním sítím lidé neumějí mluvit mezi sebou a schovávají se za písmenka, ale zrovna tohle není můj případ. Já bych psala raději dopísky, i kdybych se narodila v době, kdy ještě počítače nebyly.
OdpovědětVymazatV podstatě jsem také někdo jiný, když píšu, ale víc já. Baví mě to, je to pro mě určitý druh relaxace a sebereflexe zároveň. Moc hezký článek. Takový k zamyšlení.
OdpovědětVymazatDěkuji, děvčata, jsem moc ráda, že se článek líbí a že jste v něm třeba našly kousek sama sebe.
OdpovědětVymazatJežiš to je tak krásně napsaný :) Taky se cítím líp, když něco můžu vyjádřit psaním než to říct :) Dělám v obchodě a byla jsem poprvé za kasou, asi 2h a po celou dobu jsem byla děsně rudá Tak já si blog píšu hlavně pro sebe :) Abych si uchovávala recepty, který mi fakt chutnaly, zaznamenávala zážitky a třeba někoho inspirovala :)
OdpovědětVymazatZajímavý pohled na věc a máš za sebou dost neobvyklou cestu, ale upřímně, se v tom taky trochu poznávám, z čehož mě mrazí. Ale je moc hezké, že si to umíš takhle odůvodnit proč píšeš
OdpovědětVymazatVždycky mě baví číst o tom, jak druzí píšou. Co je k tomu vede a co to pro ně znamená. Každý se na to dívá jinak a bere to z trochu jiného úhlu...
OdpovědětVymazatMo se mi líbí, jak popisuješ svůj vztah k psaní. Co mě motivuje k dalšímu článku? Impulz udělat něco jinak a hned. využít momentální inspiraci, dostat ze sebe nějakou emoci, sdílet svou radost :)
OdpovědětVymazatJojo, taky si vzpomínám na ty časy na základní škole, kdy jsme si museli tvořit čtenářský deník. Pamatuji si, jak mi mamka četla knihy a pak mě nutila přeříkat o čem kniha byla. Na druhém stupni se to ale zlomilo a já začala číst jako drak
OdpovědětVymazat