Z práce totiž bolí ručičky
Sklon k pohodlnosti je pro člověka horší než všechny svízele života. Je proto důležité učit dítě již od mládí pracovat.
- Immanuel Kant
Nedávno jsem se bavila s mamkou a došly jsme k tomu, že brigádničím od prázdnin po devítce. Docela mě to zjištění zarazilo, když si vezmu, že za tu dobu, jsem strávila devět let na jedné brigádě, pak jsem nějakou dobu měla brigády dvě, nakonec tři a teď jsem po delším období opět zakotvila u jedné, kde jsem spokojená. Přesto jsem tak od nějakých čtrnácti let byla zvyklá, že si na svou útratu tak nějak vydělám. Těšilo mě to. Měla jsem radost, že nemusím chodit za rodiči, kteří mají placení víc než dost, nenatahuji ruku a neprosím o peníze, abych mohla jít tam nebo tam. Ale v poslední době se mi zdá, že spousta lidí trpí pohodlností... Čímž se dostávám k tématu týdne a ptám se, kde se stala chyba?
S kýmkoli se v poslední době bavím, všichni říkají, jak shání brigádníky a nemohou je sehnat. U nás na koupališti a ve vedlejším městě prý hrozilo, že ani neotevřou, protože prostě neměli lidi. Stejně tak v mé současné práci hledáme další brigádníky, ale ač peníze jsou nabízené slušné na Kutnou Horu, lidi ne a ne sehnat. A když už ano, tak jejich jednání je skutečně zarážející, viz naše poslední adeptka na recepční. Měla přijít několikrát na zaučení, přišla jednou a jen na dvě hodiny, pak toho měla prý plnou hlavu a šla domů, ačkoli měla zůstat celou směnu. A když šla svou první noční, tak samozřejmě spoustu věcí neuměla, protože je umět nechtěla... Ale co, to se člověk naučí za pochodu, tak měla jít na další směnu za tři dny, šéfová jí volá ten den, kdy má jít, jestli by nemohla přijít o hodinu dřív a ona jí v ten den směny odpoledne, když měla jít na noční, řekla, že už nepřijde. Chápete tohle chování?
 |  |  |
Já osobně nevím, ale hanba by mě fackovala, kdybych se takhle zachovala. Už jen slušnost velí tedy alespoň popravdě říct, že to dělat nebudu a ne nechat kolegy ve štychu, aby se to dozvěděli na poslední chvíli a museli zůstat třeba na další směnu bez odpočinku. Protože popravdě, kde v sobotu odpoledne seženete člověka, co vám půjde tentýž den noční?!
Takže proč se takhle někdo chová? Nebo proč mladí nechodí na brigády, aby si přes léto vydělali? Nemyslím si, že je to nízkými přijmy, a i kdyby, tak snad každá koruna dobrá? Já začínala na padesáti, kamarádka trhala jablka za třicet korun a byly jsme rády, že máme něco pro svou potřebu, na dárky atd. Nicméně není to jen tahle generace, moje spolužačka ze základky i střední snad nebyla na brigádě nikdy, a zatímco ona jen chodí a natahuje doma ruku, její rozvedená mamka má tři práce, aby všechno utáhla. No, každý má zkrátka morálku asi někde jinde...
Co vy a vaše pracovní zkušenosti?
EDIT: Nechtěla jsem článkem tvrdit, že by měli mít všichni brigádu celoročně. Prvních devět let jsem také brigádničila jen sezónně přes prázdniny, pokud jste měli tento dojem při čtení, tak se omlouvám, tak to myšleno nebylo. :-)
23 Komentáře
Tak ja od tej doby čo v podstate pracujem tak som sa dosť zmenila. Naučila som sa, že peniaze si zarobím svojimi vlastnými rukami a viem, že si môžem dovoliť si niečo aj kúpiť pre samu seba a podobne :) Jednoducho povedané možno si niekedy vypýtam od rodičov, ale to je len naozaj vtedy keď už nemám peniaze alebo potrebujem s niečím pomôcť a preto ani nechápem dnešnú mládež ... Ako sorry neviem čo s nimi je, ale keď vidím aký dokážu byť poniektorý kyslý a potom sa len pozerajú nato ako človek unavený ide z autobusu alebo vytiahnu svoj najnovší mobil a frflú, že len taký dostali ... Ja osobne si zas musím tri krát premyslieť či budem platiť takú sumu na mobil alebo onakú :)
OdpovědětVymazatTak když už někam nastoupím, tohle chování taky nechápu. ¨
OdpovědětVymazatNevím, ale taky by mě to zajímalo. Já začala chodit na brigádu od 15. Po škole jsem nastoupila do práce a funguju. Na nic si nikde nepůjčuju, to je totiž cesta do pekel. Prostě kupuju na co mám. Je mi jedno jestli mám mobil starej tři roky nebo je to žhavá novinka, prostě dokud funguje, nepotřebuji další a tak je to se vším, proč bych třeba měla mít padesát párů lodiček, když je neunosím nebo X kabelek, když budu tahat jenom tu jednu nejoblíbenější. Lidi by měli stát nohama pevně na zemi a dělat ze sebe něco, co nejsou.
OdpovědětVymazatJá chodila na brigádu od cca 17ti možná, my měli ve škole první 2 roky praxi po škole a o víkendu, prázdninách takže nebyl čas si hledat brigádu - navíc ta praxe byla z části placená. Po střední jsem hned nastoupila do práce
OdpovědětVymazatJá mám brigádu jenom v létě (od 18 let) na 1 měsíc a divně si nepřijdu. Řekla bych, že je to každého věc, je to o vztahu s rodičemi, o tom, za co a jak chce utrácet. Není to povinnost a nepřijde mi divný, že někdo nemá brigádu. Sama si nedokážu představit, že s mým školním rozvrhem bych měla brigádu, protože by to byla jen brigáda-škola-brigáda-škola-spánek... Ale je super nebýt závislí na někom a být samostatný a mít zkušenosti z práce.
OdpovědětVymazatKaždé pracovní příležitosti by si měl člověk vážit, a ne se chovat tak odporně
OdpovědětVymazattohle chování absolutně nepochopím! Tyhle typu lidí fakt nenávidím, jestli nechce pracovat nebo ho ta práce nebaví tak nechápu proč se hlásili. Nesnáším takové lidi, s takovými lidmi jsem se setkala už na brigádě několikrát a vždycky jsem za ně brala směnu a pak mi akorát bylo líto šéfa, který na poslední chvíli musel někoho shánět. Takže ti naprosto rozumím. :)
OdpovědětVymazatNevím, mám to stejně jako ty. Chodím brigádničit x let a jsem za to ráda, sama se uživím. Není třeba chyba v těch youtuberech apod.? Že si mladá generace myslí, že pracovat nemusí, protože až jednou budou ten slavný youtuber... Nic jiného mě nenapadá.
OdpovědětVymazatJá když si vzpomenu, jak jsem v patnácti chodila sbírat višně za dvacku na kýbl a s tím lozením po stromech jsem ho sbírala snad hodinu.. No, pak byla spousta dalších brigád. To chování brigádníků nechápu, ale rozumím tomu,ž e nkdo se netrefí s výběrem správné brigády hned napoprvé. Taky jsem po pouhém měsíci odešla z Tesca, protože jsem nemohla vystát ty poměry a zacházení. Jsou situace, kdy je lepší z brigády odejít. Ale pak tu jsou desítky jiných, lepších nabídek a brigád, kde může být člověk spokojený a dobře si vydělat :)
OdpovědětVymazatMusím s tebou úplne súhlasiť. Vidím to aj ja. Aj moji spolužiaci, nie všetci brigádujú, a keď brigádujú, tak cez leto, alebo len chvíľu...ja brigádujem celé štúdium, odkedy som ukončila maturitu, a je to super ako hovoríš, môžem si kúpiť čo len chcem, môžem chodiť na dovolenky, na ktoré by som nemohla inak chodiť a tak..a ešte si aj ušetrím...nebrigádujem už od strednej, pretože ťažko niekto u nás zamestná človeka, ktorý trčí do 15:00 v škole každý deň, a nie je taký flexibilný..A absolútne nepochopím, keď si brigádnik len tak z práce odíde, alebo na poslednú chvíľu zavolá, že nepríde. To čo je? Veď na ňho nie je absolútny spoľah. Ale zase máme na to zo zákona právo, čo nám poskytuje určitú slobodu. Ale ja si neviem predstaviť, že by som to u nás urobila. Práveže mne už dôverujú tak ako stálym zamestnancom, prakticky ma tak už berú.
OdpovědětVymazatJe pravda, že já jsem se za svůj život taky moc nenapracovala, holt mě postihla pohodlná nemoc. Ale to je spíš proto, že jsem nikdy nepotřebovala víc peněz, než mi naši byli ochotní dát. Věděli, kolik si mohou dovolit mi dopřát, a mně to stačilo, nepotřebovala jsem moc. I když jsem vydělávala, to kapesné mi dávali stejně. Takže jsem si sháněla brigádu jen, když jsem si potřebovala koupit něco dražšího, třeba mobil.
OdpovědětVymazatPopravdě, u nás v kraji hledají převážně muže na velmi těžkou práci, mě osobně by nevadilo jít klidně pracovat někam do skladu, ale na vše chtějí muže.. a když už najdu práci, kde bych mohla být co platná, nelze se dovolat a na maily nikdo neodpovídá... v červnu jsem se snažila obvolávat asi tři nabídky chmelových brigád, poslala jsem tak dvacet mailů s životopisem a marně... a to samé, když jsem se stavovala osobně : doneste životopis a my se ozveme... ale nevzdávám to, právě jsem opět psala mail, protože telefonní číslo nebylo v nabídce uvedeno, tak snad se štěstí usměje... s prací přes léto jsem nikdy neměla problém, ale naši pobočku zrušili a letos se ke mě štěstí nějak točí zády... takže jsem takový poloviční nezaměstaný, protože ještě si zuby nehty držím práci při škole v Olomouci, ale je fakt, že v létě prostě v Olmu dělat nemůžu... ono fakt jde v první řadě o to, chtít pracovat, ale z vlastní zkušenosti tedy vím, že i to je občas dost málo... a s tou adeptkou, no hnus, já bych takovou práci brala hned... ale ono je to o tom, jak máš nastavený žebříček hodnot, no...
OdpovědětVymazatJá měla jít letos na brigádu konečně, ale bohužel moje momentální fyzická situace mi to nedovoluje. Chtěla jsem hledat nějakou jinou, méně náročnou, ale rodiče mi to zakázali což mě upřímně pěkně štve, nemám teď o prázdninách moc co dělat. Ráda bych pracovala.
OdpovědětVymazatNo mohu říct, že jen žasnu kam tento svět spěje. Já vždycky se svým výdělkem z brigády vyžila až do dalšího roku. Teď už teda pracuji, ale kdybych mohla, tak jdu hned na nějakou brigádu. Ne proto, že bych měla málo peněz, ale že bych si našla takovou brigádu, která by mě bavila. Nechápu ty dospívající, že si nechtějí přivydělat. Ale ak říkáš, je to tím, že rodiče jim doma dají co chtějí. Já si musela vydělat na svůj první telefon, na zrcadlovku, na dárky pro ostatní a nikdy bych si nedovolila přijít za našima a požádat je o peníze, to teda ani náhodou..
OdpovědětVymazat[1]: Moc hezky jsi to napsala, je to kolikrát skutečně na zamyšlenou. Já bych třeba i mohla říct rodičům, aby mi dali na nový mobil, ale prostě je to proti mému přesvědčení - tak nějak vždy bylo. Proto co jsem si začala přivydělávat, začala jsem šetřit a tyhle věci, které nejsou důležité, ale jsou navíc, si platím z vlastní kapsy. Člověk si toho pak i úplně jinak váží.
OdpovědětVymazat[14]: Jo, Péťo, dneska už to funguje jinak, já to mám jako ty, vždycky jsem se snažila našim spíš ulehčit než si říkat o peníze, ani kapesné jsem už nechtěla a z brigády jsem dokázala vyžít celý školní rok, ale bohužel to má každý jinak očividně...
OdpovědětVymazatJá chodím na brigádu od druháku na střední, nejdřív se mi do toho moc nechtělo, protože jsem měla kapesný od rodičů, nějak tak jsem vycházela akorát a ještě do toho škola, ale prostě jsem se hecla a jsem za to ráda! Není lepší pocit než dostat první výplatu - pamatuju si na to doteď, jak hustej pocit to pro mě byl Hlavně jsem si taky hodně uvědomila hodnotu peněz, když si chci něco koupit, přemýšlím nad tím, jestli mi to za to stojí a pocit, že si nemusím říkat rodičům a prosit je, aby mi něco koupili je taky super, vždycky jsem se cejtila hrozně dospěle :)
OdpovědětVymazatSpíš nechápu ty rodiče, že to dovolí. Když má tři práce, tak proč nějaké peníze dává? Moje matka hned po skončení mé maturity řekla, že mě živit nebude, ať si najdu práci. Já si ji našla naštěstí ještě před maturitou a jsem v ní do teď. Ale neživili mě ani během studia, bylo jedno kapesné a z toho jsem musela platit všechno, co jsem chtěla. Takže nějaký výlet s kamarádkou, zmrzlina, knížky, mobil? Na to vše jsem si musela vydělat, jinak smůla. Takže jako plně s tebou souhlasím!
OdpovědětVymazatNa střední jsem měla brigádu a bylo to super. Časově se to zvládout dalo, pěníze slušné.
OdpovědětVymazatTo by mi byla hanba chodit pořád za rodiči :( Zvlášť, když by už člověk měl možnost si něco vydělat. tAké se musí brýt v potaz, že na spoustu brigád přijmou až od 18cti let, málokterá je od 15/16. Já si přivydělávám už od 17cti let :) daří se mi to i během školy, kdy si vydělám na nějaký výlet a radost, zatímco během prázdnin, kdy chodím do práce denně si vydělám dost i na dovču :)
OdpovědětVymazatJá bych ráda brigádničila. To, jak sedím doma, mám spoustu času a užírám se tak sebelítostí a černými myšlenkami víc, než kdybych měla co na práci, mě rozčiluje. Bohužel u nás je takový problém, že na většinu brigád berou až od osmnácti a nebo nabízejí práce spojené s taháním nebo těžkými věcmi a já jsem hrozně křehká a slabá, takže to už z principu dělat nebudu. Ale takové chování, jaké popisuješ, to se mi opravdu hnusí. Jak říkám, já bych brigádu brala všema deseti
OdpovědětVymazatJá jsem první brigádu měla v 17, chodila jsem doplňovat zboží do supermarketu a pak jsem jednu dobu roznášela letáky. Tohle léto jsem si úspěšně rozjednala už dvě brigády a když mělo dojít k dohodnutí, kdy začnu pracovat a jak to bude všechno probíhat, tak druhá strana přestala komunikovat, i když předtím ze mě byli nadšení. Bydlím v malé vesničce a najít tu něco je vážně oříšek. Studuju na VŠ, ale na stáže v oboru mě vezmou až příští rok, takže jsem z toho všeho celkem otrávená. Pořád někam volat, chodit, udělat si naději, pak ji ztratit a pořád dokola.
OdpovědětVymazatJá si teď přesně nevybavuju, jaká byla moje první brigáda a kolik mi bylo let, ale taky jsem začala celkem brzo. Samozřejmě nejdřív taky jen přes letní prázdniny a jen nějaké krátkodobé za pár šupů, ale o to přeci nejde. Každé dítě by se mělo co nejdřív naučit nejen to, že peníze nerostou na stromech, ale především s nimi hospodařit a vážit si jich. A k tomu jsou tyhle brigády k nezaplacení
OdpovědětVymazat