Ňuňánci a skály
Zdravím, zlatíčka.
Nedávno jsem byla s kamarádkou na takovém holčičím posezení, kdy jsme si daly něco dobrého k dlabanci, zapily jsme to vynikajícím černým pivem a nakonec - aby té prasárny nebylo málo - zajedly jsme to domácími brambůrky. A k tomu všemu papání a bumbání samozřejmě patří i ten správný holčičí pokec. Jste na to připravení?
 |  |  |
Jak už název napovídá, budu se věnovat rozlišení na ňuňánky a skály. Není to tak dávno, co mi kamarádka řekla, že se s přítelem pořád obíráme. Držíme se za ruce, nebo mě pohladí po zádech či vlasech, usmějeme se na sebe, přitiskneme se k sobě, sem tam si líbneme pusu, nic nevkusného. Tehdy jsem na ni koukala vcelku nechápavě, není to snad normální? A pak jsem to pochopila. Ona byla v té době ve vztahu, kde to nezažila. Popravdě nezažila ani vlídného slova, natož pohlazení.
A právě na toto téma jsem teď narazila při posezení s kamarádkou. "Víš, ono se říká, že skála si hledá skálu a ňuňánek zase ňuňánka," řekla Lucka a já jsem s ní musela souhlasit. Sama se právě rozešla s přítelem a jedním z vedlejších důvodů bylo právě i to, že zatímco ona potřebovala ten kontakt, blízkost, pohlazení, on to nevyhledával a ani neposkytoval. Zní mi to vcelku logicky, lidé jsou různí a ne každý je na projevy lásky zvyklý, ten kontakt mnohým nepřipadá důležitý. Spousta párů se nevodí za ruce nebo se jen tak nepohladí a nevadí jim to. Já to chápu a uznávám, ale nechtěla bych to.
Jsem totiž ňuňánek.
 |  |  |
Nepochopte mě špatně, pokud jsem s partou přátel a jeden pár si neustále vyměňuje sliny, není to ten projev lásky, o kterém tu mluvím. Nemluvím o oblizování, osahávání nebo nevkusném chování. Spíš o takových drobnostech, když prostě jdeme po ulici a on mě chytí za ruku, když stojíme a jsme tak blízko, že cítím jeho přítomnost... Když jste prostě jako dva magnety, které se neustále přibližují jeden k druhému, jako dvě půlky, které jsou oddělené, ale zároveň bez sebe nemohou být.
Co si myslíte o rozdělení na ňuňánky a skály? Do které kategorie se řadíte vy nebo váš partner? Měli jste partnera, který byl v jiné kategorii než vy? Vyhovovalo vám to?
Vaše Lucka
9 Komentáře
Moc hezky napsané :) my jsme asi někde uprostřed, když někam jdeme držíme se za ruce - teď už teda moc ne když vozíme kočár večer usínáme u sebe ale taky mi chybí to pohlazení třeba.. :) teď jsme ale oba unavení tak tomu rozumím
OdpovědětVymazatno, tyhle holčičí dýchanky, nebo jak to popsat mě taky čekají, na dva týdny a už to potřebuju po dlouhé době. pokecat si s nějakou holkou podobného věku, s podobnými názory. (teď nechci urazit mojí milovanou mamku, se kterou proberu kde co)
OdpovědětVymazatV tom případě jsem rozhodně ňuňánek a navíc ještě beznadějná romantička. Miluju, když mi ta druhá osoba projevuje lásku. I těma drobnýma skutkama si mě neskutečně získává a co víc, cítím se pak dobře. Třeba i jen to, když tě chytne jemně za bradu a políbí tě jemně na nos a pak pusu. Já nevím, možná je to pro někoho až moc přeslazené, ale pro mě to ve vztahu musí být. A pokud to fakt není olizování někde na veřejnosti, tak proč ne, je to hezké.
OdpovědětVymazatveľmi pekné obrázky si vybrala do článočku :)
OdpovědětVymazatSe svým přítelem jsem skoro tři roky a řekla bych, že je to čím dál lepší. Za ruce se držíme skoro furt, hladíme se, dáváme si pusy do vlasů, na čelo. Nedovedu si představit, že by náš vztah tohle neobsahoval :)
OdpovědětVymazatTo označení se mi líbí. Já tak prošla vztahy, kde jsem zažila obojí a upřímně, ani jedno mi nevyhovovalo- ale to spíš šlo o ty charaktery vždycky, takže až najdu nějaký charakter, který mi nebude činit potíže, zkusím se zamyslet nad skálami a ňuňánky.
OdpovědětVymazatVeľmi pekné napísané. Ja neviem, ale podľa mňa všetky vzťahy musia aspoň na začiatku byť také, že sa stále osahávajú a bozkávajú. Už postupom času je to menej a menej...teda aspoň v mojom prípade to tak bolo. Možno kvôli tomu, že som mala ešte málo rokov, a bolo to také "puberťácke". Teraz keby sa s niekým výdavam, určite by som sa s ním toľko neosahávala a nebozkávala ani na zčaiatku. Ja som s priateľom momentálne 5 rokov, ale u nás to stále funguje, že sa chytíme za ruku, dáme si pusu, ale na verejnosti už veľmi málo, moc to nechcem. Nechávame si to skôr pre súkromie. Ale aj na verejnosti sa pohľadíme, a tak. Skalou by som nechcela byť. Podľa mňa každý človek potrebuje cítiť blízkosť milovanej osoby, a chce objať, pohladkať. Byť skalou, to potom ani s nikým nemusím byť, len sama so sebou.
OdpovědětVymazatNa tom něco bude Ale dva rozdílný druhy v tomto případě nejdou moc dohromady
OdpovědětVymazatMy chodíme za ruce i po 4 letech vztahu a popravdě, si to bez takového kontaktu jak píšeš, nedovedu představit :) Je pravda, že si teda nemusíme "vyměnovat sliny" i na veřejnosti, to radši až doma. Ale asi bych nemohla být se "Skálou", u nás je pusa a tohle hlazení denně :)
OdpovědětVymazat