Na lovu

Zdravím, zlatíčka! :)

O víkendu se mi podařilo dočíst další knížku z knižní inspirace, takže vám rovnou přináším recenzi na tenhle čtenářský zážitek. Popravdě už když jsem knihu kupovala, věděla jsem, že to bude dobrý tah. Pohádkové příběhy mám ráda, četla jsem nějaké recenze a navíc kdo nemá rád příběh Krásky a zvířete? Nicméně byla jsem příjemně překvapená, že ač byl příběh tak známý, zpracovaný byl tak odlišně...

Originální název: Hunted

Autor: Meagan Spooner

Žánr: Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež

Počet stran: 328 stran

Nakladatelství: CooBoo 2018

Přeložil: Zdeněk Uherčík

Anotace:

Když se Kráska vydá na lov Zvířete… Kráska zná tajemný les lépe než kdokoli jiný. Cítí ho ve své krvi. I když vyrostla mezi šlechtici daleko od lesa, ví, že temný hvozd skrývá tajemství, která dokáže odhalit jen pravý lovec. Když její otec přijde o všechno jmění a Jeva se musí společně se sestrami odstěhovat pryč z města, uleví se jí. Uprostřed divočiny se nemusí přetvařovat a usmívat se na bohaté dámy - nebo se vdát za bohatého šlechtice…

Ale ve chvíli, kdy v lesích zmizí při lovu její otec, nemá Jeva na vybranou - musí ho najít. A jediná cesta vede po stopách stvoření, které se otec snažil ulovit. Přes varování sester se vydává do lesa a stopuje Zvíře až do jeho království - zakletého údolí, zničeného zámku a světa plného stvoření, o kterých slyšela pouze v pohádkách. Do světa, který ji může zničit, nebo spasit. Zbývá jen jedna otázka. Kdo přežije tento lov: Kráska, nebo Zvíře?

Recenze:

Příběh o Krásce a Zvířeti zná snad každé malé dítě. Proto jsem byla tak mile překvapena, jak je kniha napsaná. Ač pointa zůstává, osoby se chovají úplně jinak, jejich povahy jsou poněkud odlišné, hrdinové našeho příběhu jsou známí a přitom tolik cizí... Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy pořádně začetla, ale jakmile mě příběh pohltil, tak jsem musela číst a číst, dokud jsem nedospěla k poslední stránce.

Kniha nás zavede do města, ve kterém žije rodina Tvertkových. Otec a tři dcery, každá velice milá, starostlivá a pečlivá, my příběh sledujeme očima dcery nejmladší - Jevy. Jeva má však dvě jména, její původní pohanské, které už nemůže užívat, je Kráska. Příběh dostává spád ve chvíli, kdy obchodník Tvertko přijde o všechny své peníze kvůli špatné investici do karavany, která je přepadena. Musí tak s dcerami opustit jejich dům ve městě, prodat všechen majetek a jen se sluhou a dvěma psy se vrací do svého starého domova hluboko v lesích, kde kdysi žil jako lovec.

Nikdo z toho nemá moc radost, ale Jeva je šťastnější než ve městě, kde si připadala svázaná a ztracená. Volnost lesa jí vlívá krev do žil a ona má pocit jako kdyby znovu začala žít. Otec opět začne lovit, ale Jevě zakazuje, aby s ním běhala po lese jako v době, kdy byla ještě dítě. Zatímco ale otec odchází na dlouhé dny či týdny do lesa, Jeva hledá únik z reality a tak potají vyráží každý den na lov sama, díky čemuž také získává jídlo pro sestry a sluhu Albeho. Jednoho dne se však místo otce vrátí pouze jeho pes, Jeva ihned pozná, že se stalo něco zlého a tak se vydává na dlouhou cestu po otcových stopách, aby ho zachránila a přivedla domů zpět.

Otce sice nalezne, ale už je mrtvý a v jeho blízkosti objeví Zvíře, kvůli kterému její otec poslední týdny šílel. Její mysl tak ovládne touha po pomstě, na jejímž konci vyhraje Kráska nebo Zvíře.

Víc k příběhu už prozrazovat nechci, určitě stojí za to, abyste si ho přečetli sami. Já osobně jsem byla nadšená, příběh očima Jevy protínají úryvky Zvířete, které jsou sice krátké, ale vypoví mnoho. Dodávají celému příběhu takovou zvláštní jiskru. Jeva je odhodlaná, nebojácná, silnější než sama tuší. Líbí se mi, že se nejedná o žádnou uplakanou hrdinku, ale zároveň ani není takovou tou nedobytnou pevností. Je prostě svá a nadevše miluje svou rodinu. Ve své podstatě se tak jednalo o hezky provedený Young Adult román, který byl rafinovaně protnutý pohádkovým kouzlem. Závěru mohla autorka věnovat více pozornosti, přišel mi takový zvláštní, ale nikterak nekazí dojem z knihy.

Hodnocení: ★★★★★

Ukázka z knihy:

Otec jí nezakázal lovit, jen ho nesměla doprovázet.

Vykročila do tichého zasněženého lesa a v uších slyšela šumění vlastní krve. Přestože moc nespala, byla plná energie, která ji poháněla vpřed. Občas se zastavila, aby do sněhu položila drátěné oko. Prsty ji zprvu příliš neposlouchaly, ale postupně získala ztracenou zručnost. Sukně jí překážela víc, než čekala. Jestli bude vycházet ven častěji, měla by si jedny šaty přešít na kalhoty. A teď, když vdechovala čistý vzduch, byla obklopená zasněženým světem a pod nohama slyšela křupání ledu a zmrazků, věděla, že kdyby mohla, dělala by tohle každý den.

Četli jste tuto knihu? Líbila se Vám?