Musím jenom umřít
Člověk musí v životě odejít daleko, aby našel sám sebe.
Musí hodně ztratit, aby se dokázal těšit z toho, co mu zůstane.
Musí vyslechnout spoustu lží, aby věděl, kdo říká pravdu.
Musí hodně vytrpět, aby zjistil, co je skutečné štěstí.
A musí se někdy nesprávně zamilovat, aby našel skutečnou lásku.
- Neznámý autor z internetu
Dnešní doba je uspěchaná. Všichni se za něčím honíme. Za vzděláním, prací, blahobytem, vdavkami, dovolenou... Je nám neustále omíláno dokola, jak něco musíme udělat pro naši spokojenost. Viděla jsi ten nový vysavač? Ten fakt musíš mít, bez něj nebudeš nikdy dokonalá hospodyně. Viděl jsi toho nového Mercedesa, to rozhodně musíš mít, bez něj prostě nemůžeš být. Vy nejedete na dovolenou? To musíte, jinak než u moře si neodpočinete. Ty nemáš ani dvacet tisíc měsíčně? Jak s tím dokážeš žít?
 |  |  |
Tyhle otázky a mnohé další se k nám dostávají pomalu na denním pořádku. Na to, co všechno musíme dělat a co musíme mít, abychom byli skutečně šťastní, nás upozorňují časopisy, televize i internet prakticky neustále. Ty jsi jako ještě nezhubla do plavek? To musíš, s tímhle přípravkem to půjde samo! Někdy mám dojem, že při tom honu za tím vším, co musíme rozhodně mít, zapomínáme úplně obyčejně žít, vnímat své blízké, užívat si drobné chvíle radosti...
Když mi někdo řekne, že něco musím, obvykle odpovím, že musím jenom umřít. Nic jiného ve skutečnosti nemusím. Ano, je to nadsázka, ale když se nad tím zamyslím, vlastně to tak je. Nemusím jet na dovolenou k moři letos, můžu jet až příští rok, když na ni teď nemám čas ani finance. Stejně tak nemusím nutně vypadat jako modelka z časopisu, která je mimo jiné taky vyretušovaná a upravená grafiky. Dokonce ani nemusím mít nejnovější módní kolekci, když bych v ní nevyšla ani k popelnicím.
 |  |  |
Je jen několik málo bodů, které skutečně musím. Bezpodmínečně musím být šťastná. Musím být obklopená svými blízkými. A musím se těšit z každého krásného dne, který prožiju. Nic víc. Takže až vám příště zase budou média nebo lidé vtloukat do hlavy, že něco musíte, uvědomte si, že ve skutečnosti nemusíte nic. Nemusíte se honit za metou, kterou stejně nikdy nedoženete. Společenské nároky se pořád zvyšují a nikdy se vám nepodaří dostat se na stupeň, který se už nebude rozvíjet. Tak proč ztrácet čas a energii takovou hloupostí?
Máte pocit, že vás společnost nutí k tomu, abyste něco museli? Dokážete říci ne, nemusím?
19 Komentáře
Líbí se mi tento článek
OdpovědětVymazatŠtastný život může být i bez drahých aut a dovolených A souhlasím s nadpisem, opravdu musíme jen umřít...
OdpovědětVymazatNikdy nehubnu do plavek. Však se do nich vejdu.
OdpovědětVymazatBohužel, je to tak. Mívám takové pocity skoro každý den, ale abych se přiznala nedělám pro to úplné - že musím zhubnout a jíst zdravě. Na to jsem moc slabá
OdpovědětVymazatMám takový pocit, že jsi to naprosto vystihla. Napsala jsi přesně tak jak to je a jak to má být. Žádné, že musím ale přeji si. Musíme jen umřít jak říkáš. Já jsem ráda, že televizi nemám, takže to nemusím donekonečna poslouchat. On bohatě stačí internet
OdpovědětVymazatNaprosto souhlasím. Musíš mít hlavně hodně followerů na instagramu a hodně přátel na FB, bez toho jsi dneska nula Srovnávání je zlo. To ti řekne každý, to píšou v každém časopise. A druhé straně je napsáno, že MUSÍŠ zhubnout aspoň 10 kilo do plavek, aby jsi byla jak ta modelína
OdpovědětVymazatMám na věc stejný názor. A můj 87 letý otec ještě vždycky k takovým blbostem dodává, že to nemá vliv na umírání a tak se tím nebude zabývat.
OdpovědětVymazatNapsala jsi to úplně přesně. Média si nás umí tak zmanipulovat... Nesmíme se nechat. Ale je to těžké..
OdpovědětVymazatNedokážu říct ne, nemusím.
OdpovědětVymazatJá už si ani neříkám, že něco musím, ale měla bych.
OdpovědětVymazatTož to víš, jíst se musí, tak pracovat taky. S tím se nedá nic dělat :)
OdpovědětVymazatMomentálně nemám stálou brigádu. Na prázdniny se nám zavírá studentská klubovna, takže jsem pořád myslela, že mám hromadu času si něco najít. Jenže najednou se dveře zamkly a já byla bez příjmu. Jela jsem pryč hned na začátku července, teď budu měsíc doma a pak zase odjíždím. Mám jen menší nárazovky a pořád se mě někdo ptá a máš brigádu? Pracuješ? Ten či on má super brigádu,
OdpovědětVymazatSuper článek, souhlasím s tebou. Reklamy jsou na denním pořádku... Děs.
OdpovědětVymazatTo je hrozně zajímavé téma, řekl bych, že toho člověk musí docela dost, přičemž drtivou většinu z takových věcí musí jenom proto, že ho do toho tlačí okolí...
OdpovědětVymazatNapsala jsi to krásně a výstrižně :)
OdpovědětVymazatPekný článok. Súhlasím s tebou, s tým, že sa veľmi naháňame za všetkým, všetko chceme, a hneď, pravdupovediac aj ja som taká. Musím priznať. Ale snažím sa už troška spomaliť, a namiesto slovíčka musím si hovorím, že chcem. Lebo prakticky musíme chodiť do práce, aby sme mali peniaze, aby sme si mali za čo kúpiť jedlo, nájom, aby sme mohli prakticky žiť. Ale žiť môžme aj bez toho, len v horších podmienkach a asi na ulici. A to nechceme. Takže chceme vlstne pracovať, aby sme žili v určitom aspoň ako takom štandarde, len ľudia si tieto veci neuvedomujú. Hovorím, treba vymeniť slovíčko musím za chcem, a bude svet ihneď krajší, aj keď sme naučení stále hovoriť musím oprať, musím navariť, musím poupratovať atď. A už len to slovo samé o sebe nás núti k tomu, aby sme si vytvorili k tej danej činnosti odpor. Lebo si nepovieme, že chceme upratať, aby sme mali čistejšie, aby sme sa cítili lepšie, že chceme si navariť, lebo sa chceme najesť, a potom mať pocit plnosti, ale musíme, lebo budeme hladní a pod. a to hneď vytvára určitú apatiu, a potom sa nám do toho vôbec nechce. Psychologické okienko.
OdpovědětVymazatMáš velkou pravdu a je strašné, jak obrovský vliv tohle "musím" má na tvou spokojenost, na způsob, kterým hodnotíme svůj život. Lidé většinou hodnotí podle toho, co nemají, místo toho, co mají, a to je chyba. Moc pěkný článek. A to, co píšeš na konci, je vážně důležité. Musíme být jen šťastní a vděční za to, co máme.
OdpovědětVymazatJá jsem naštěstí typ člověka, který se většinou donutit nenechá. V tomhle jsem až nesnesitelná, protože prostě nesnáším, když mi někdo něco vnucuje, o médiích ani nemluvě. Spíš si tlak utvářím sama na sebe. Vidím lidi kolem sebe překypující štěstím a říkám si, že musím dělat to co oni, abych dosáhla jejich úrovně, přitom oni zase takový blahobyt nezažívají. Ale to už si nejsem v takových situacích schopna uvědomit.
OdpovědětVymazatHezky řečeno, ostatně jako obvykle. :) Ve mně se všechno příčí, jen co slovo "musím" zaslechnu, tím víc, když si ho často na sebe nakládám sama. Někdy jich až příliš.
OdpovědětVymazat