Poslední den

Šiju si na sebe bič,

jen se kouknu a jdu zase rychle pryč.

Chlácholím svědomí, učit se budu,

jde to jen ztěžka, nesnáším nudu.

Na skripta hledím a vlastně už tuším,

že bez čtení ta slova nedojdou až k mým uším.

Místo však učení, beru si mobil,

vědět to profesor, tak by se zlobil.

Je to jen lenost, nechuť a ignorace?

Ne, význam dostává prokrastinace!

Tak je mi líp, že mám hned omluvu,

u zkoušky těžko budu hledat výmluvu.

Odkládám mobil a počítač beru,

na místo studia další sušenku žeru.

Marně si nadávám, že šla jsem studovat,

jenže co s tím, když nechce se pracovat?

Asi na ty papíry přece jen kouknu,

a potom tu zkoušku zvesela sfouknu.

Už bylo na čase přestat snít sen,

než ta past sklapne, zbývá poslední den.

Vaše Lucka