Zlem proti temnotě
Největší zlo, kterým trpí svět, není síla zlých, ale slabost dobrých.
- Romain Rolland
O tématu týdne jsem hodně přemýšlela. Dobro, zlo... Jak se to vlastně pozná? Co je zlé a co už není? Kde končí hranice dobra a začíná ta zla? A podle čeho člověka považujeme za zlého, když on sám si zlý třeba nepřipadá? Je to spousta otázek, na které není snadná odpověď. Ta hranice mezi dobrem a zlem je totiž tenká, spousta lidí balancuje na její hraně a snadno se jim poté povede sklouznout k té horší straně. Nikdo není veskrze zlý, máme své světlé i temnější stránky a je jen na nás, s kterou se naučíme žít.
Pravdou je, že trocha zla v každém z nás by být měla. Svět je zkažený a existuje spousta lidí, kteří využívají dobroty ostatních ve svůj vlastní prospěch. Těch několik skutečně čistých a dobrých lidí potom hodně doplácí na svou dobrotu. Často se sami dostanou do potíží, když se snaží pomoci druhému. V jejich případě už totiž nejde kolikrát o pomoc, ale o využívání. Myslím, že odmítnout pomoc někomu, kdo nás o ni požádá je tak trochu temnější strana mince. Jenže co když je to někdo, kdo se na nás obrátí jen v případě nouze? Kdo nezavolá a nezeptá se, jak se máme my, ale zajímá ho jen jeho vlastní prospěch, jeho spokojenost. Takovým lidem přeci nemusíme donekonečna pomáhat jen proto, že se bojíme být trošku zlí a myslet na své vlastní dobro.
 |  |  |
Ono to zní nepěkně, když se to takhle objeví černé na bílém, ale je to tak. Znám sama několik lidí, kteří se mi v životě ozvali jen tehdy, když něco potřebovali oni. Když potřebovali pofoukat bolístku, zlomené srdíčko či jen pro radu a pomoc. Nalévali do mě pesimismus horem-dolem a snažili se mě stáhnout do propasti, aby se pak sami přese mě mohli vyškrábat ven. Naštěstí mi brzy došlo, kde jsou hranice a rozhodla jsem se je vymezit. Jsem proto špatný člověk, když jsem odmítla dělat někomu boxovací pytel? Nemyslím si.
V našich životech by mělo být místo i pro malou temnou část, která nás svým způsobem bude bránit před těmi skutečně temnými, zlými lidmi. A že se jich mezi námi najde dost... Tímhle článkem chci jen říct, že ne všechno zlo je nutně špatné. Ráda bych, aby si každý uvědomil, jakou má cenu, že i na jeho osobním dobru záleží a že nemusí dělat někomu pouze rohožku.
Co si o téhle formě zla uvnitř myslíte vy?
Vaše Lucka
16 Komentáře
Podle mě definování hrnic neznméná zlo. Protože to, co popisuješ je spíš naivita, neschopnost říct ne, ale není to nutně dobro. Vždyť dobro neznamená, že se pořád usmíváš, ale že umíš bojovat, když je to potřeba. Nebo ne?
OdpovědětVymazatPomáhat druhým se má, ale s mírou, protože pak se to může bohužel obrátit proti nám. Ne každý člověk má dobré srdce...
OdpovědětVymazatTo je hodně široké téma. Co se týče "zla v každém" - myslím, že i tam je několik rovin, které je třeba rozlišovat. Kdo zlo nějakým způsobem aktivně používá a kdo ho třeba zná, a proto jen tak nenaletí. Přitom může být dobrým člověkem a poskytnout v pravou chvíli pomoc. Zajímavé myšlenky...
OdpovědětVymazat[1]: Na tom něco bude. Dost možná je to naivita, ale zase spíš se takhle zachová dobrák od kosti než špatný člověk. Ono je to vůbec těžké definovat a odlišit. Ale taky máš samozřejmě pravdu, je víc úhlů pohledu, kterými se musíme dívat.
OdpovědětVymazatČlověk není jednoduchý - má i temné stránky. Ty se ale musí naučit ovládat.
OdpovědětVymazatJe čistá pravda, že hranice mezi dobrem a zlem nebývá jasná. Co jedni považují za přijatelné, to může být pro jiné zlem zel. (Třeba mnohoženství nebo vražda prosazující opoziční názor.)
OdpovědětVymazat[5]: Moc děkuji, tohle mě strašně těší.
OdpovědětVymazatCo je bílé je i černé a naopak. Byla bych ráda,kdyby vše mělo své jasné hranice a dalo by se říci " to je zlé,či to je dobré" ale takhle to v životě nechodí, myslím si. Trocha dobra je v každém z nás a vyplatí se jej hledat ;)
OdpovědětVymazatMyslím, že co tu popisuješ, není ani tak zlá stránka, jak jednoduše vlastní uvědomění, že nejsme, jak jsi psala, rohožka - takže jde jen o to nebýt "blbý" , když to tak musím napsat, ale uvědomit si vlastní cenu a vážit si těch, kteří si ji uvědomují také.
OdpovědětVymazatMoc pěkně jsi to napsala :)
OdpovědětVymazatJoo o manipulaci a pod mě čeká ve středu zkouška Já jsem bohužel ten typ člověka, který neumí říct ne a nejradši bych si za to dala pár facek :( Moje štěstí v neštěstí akorát je, že toho po mě zase tolik nikdo nechce a snad to nikdo nezneužívá (nebo si toho nejsem vědoma )
OdpovědětVymazatV lidech se nelze vyznat, ono i tady ve virtuálním světě blogerů nevíš, co se za virtualitou může ve skutečnosti skrývat.
OdpovědětVymazatSouhlasím, že využívat by se člověk neměl nechat. Sama to znám, kdo se ozve, jen když něco hoří. Na druhou stranu, pokud to někomu nevadí a nepřináší mu to utrpení a diskomfort, ať si to dělá dál.
OdpovědětVymazat[8]: Určitě ano, děkuju!
OdpovědětVymazatA já bych to ani nenazývala svou "temnou stránkou", ono ani slovo "ne" není vyloženě špatné. Je to prostě jen udržení osobních hranic v takové mezi, aby se člověk ještě cítil dobře, aby mohl pořád být užitečný pro druhé.
OdpovědětVymazatMyslím si, že lidi, kteří druhé využívají pro svůj prospěch potrestá svědomí:) takže bych se té dobrotivosti nebála:)
OdpovědětVymazat