Konec jedné éry
Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.
- Charles Spencer Chaplin
Není to tak dávno, co jsem to začala uvědomovat. Přišlo to tak nějak nečekaně. Nehledala jsem to. Netušila jsem, že už je to tady, dokud jsem si to prvně neuvědomila. Necítím se jinak, a přesto jsem se tolik změnila. Nevypadám jinak, a přesto by mě někteří už možná nepoznali. Jsem o pár měsíců či let starší, určitě jen o pár kapek moudřejší a přesto tu změnu vnímám. Vypadá to, že už jsem dospělá.
Přišlo to vlastně náhle. Seděla jsem v pokoji, nad něčím jsem přemýšlela, pravděpodobně jsem zrovna prokrastinovala při učení ke zkoušce či zápočtu a v tom to tady bylo. Viděla jsem něco, co jsem si ještě nikdy předtím nedokázala představit. Viděla jsem svůj společný život se svým přítelem. Budeme spolu rok, ale známe se už spoustu let. Překvapilo mě to. Nikdy jsem nebyla ta holka, která by si plánovala budoucnost. S bývalým jsem byla čtyři roky a ani jednou za tu dobu nepřišel pocit ohledně naší společné budoucnosti, neviděla jsem ji.
 |  |  |
A teď tu byl. Usídlil se mi v hlavě, rozbušil mi srdce a rozhodil moje chování. Když vidím, jak přítel mluví o domečku, který rekonstruuje pro nás, jak on říká, už nevidím jeho... Už vidím naše. Naše společná budoucnost může být za dveřmi toho domu a já mu můžu pomáhat otloukat cihly, nahazovat zdi, můžu donekonečna obdivovat jeho taťku, který se hrabe v kabelech elektriky a zdá se, že se v té hromadě vyzná. Vidím dokonce děti, které bychom mohli jednoho dne mít.
Vždycky jsem si říkala, že až dostuduju, pojedu do ciziny, podívám se do světa a najednou jsem na vážkách. Nevím, jestli ještě chci jet, protože vše, co jsem hledala, jsem už našla v něm. Je tohle dospělost? Pocit, kdy uvnitř svého nitra cítíte, že něco je najednou jinak a váš svět to převrátilo vzhůru nohama? Jestli ano, nevím, zda se mám bát. Zatím jsem zmatená, zvykám si na to tajemné cosi. Loučím se s koncem svých možná ještě pubertálních let a vítám nové začátky, od kterých nevím, co mám zatím čekat.
Ale tak to bývá. Začátku něčeho nového by měl předcházet konec jedné éry.
Vaše Lucka
13 Komentáře
Nové začátky jsou složité, ale jsou to začátky, je třeba je překonat. Mně bude jednou líto opouštět svá bezstarostná (teď to vidím jinak, ale prostě řeším jenom blbosti, to si musím přiznat) pubertální léta a hlavou skočit do dospělosti, i když to (stejně jako ostatní období života) bude mít i svoje privilegia. Ale nikdy do ní nespadnu zcela, protože ve mně pořád bude kousek Malého prince, na to se nesmí zapomenout.
OdpovědětVymazatJo u mne také konec jedné éry
OdpovědětVymazatŘekla bych, že se spíše než o dospělost jedná o lásku. Tu opravdovou, krásnou, na celý život.
OdpovědětVymazatTakhle to mám i s tím mým. :) K dospělosti to patří, ale nejen to.
OdpovědětVymazatTěžko říct, co je tím opravdovým přelomovým bodem. A vše ještě ukáže čas a ničeho bych se nebála
OdpovědětVymazatJá bych chtěla být nejradši pořád dítě, ale vím, že to není možné To my s přítelem sdílíme celkem podobné sny a tím je cestování, takže my máme určitě v plánu spolu cestovat :) U mě jsem si ale jistá, že než dospěju, zvývá mě ještě hoodně času
OdpovědětVymazatJá jsem tenhle pocit prvně pocítila, když jsem se přestěhovala do prvního pronájmu před dvěma lety. Trochu strach z toho, že u ž nebudu mít za zadkem mámu a to, jak budu hospodařit s penězi a starat se o pořádek v bytě už je jen na mě. A zároveň to bylo osvobozující, protože jsem se začala rozhodovat jen a jen sama za sebe Ale pořád ještě si nepřipadám jako stoprocentní dospělák..
OdpovědětVymazatJe to krásný, když to takhle přijde. Znám holčinu, která nesnášela kluky a říkala, jak nikdy nechce děti. Jenže jednou se zamilovala s přítelem bude už skoro rok a najednou toho prcka moc chce. Lidé a názory se prostě mění. Strašně moc ti přeji, aby to s přítelem vyšlo a je krásné, když vidíš společnou budoucnost. Já se svým přítelem budoucnost rozhodně vidím a už se na ní nesmírně těším. ♥
OdpovědětVymazatNení třeba se bát. Nikdy není třeba se bát. Strach nám nepřinese žádné řešení ani nás neuchrání před vším tím zlým - jen nás oslabuje a skličuje. Co se má stát, stane se tak jak tak. Takže není třeba se bát - jen užívat, co je teď, těšit se z toho, co bude. A uvědomit si to. To je někdy opravdu těžké a přichází to samovolně.
OdpovědětVymazatTo je tak pěkně napsaný .. až si ve mě úplně probudila jakýsi hřejivý pocit. Já už si u pár svých vážnějších vztahů říkala, jaká by byla asi naše společná budoucnost, ale přesně jak říkáš, neviděla jsem jí. Bohužel jí z mnoha důvodů nevidím ani u současného přítele, bez kterého si však neumím představit být, ale máme to složité. Takže pořád tajně doufám, že se to nějak vyřeší a společná budoucnost se objeví.
OdpovědětVymazat[1]: Ono je hezké nechat si v sobě i v dospělosti kousek toho bezstarostného dítěte.
OdpovědětVymazatKrásné ☺ Doufám, že to budeme mít tak nějak podobně
OdpovědětVymazat[12]: Určitě ano.
OdpovědětVymazat