Kariéra hotelové recepční

Zdravím, zlatíčka!

Už při svém studiu Cestovního ruchu v Jihlavě jsem si říkala, že práce v hotelu by mě jednoho dne mohla bavit. Proto když se mi naskytla příležitost brigády v hotelu, skočila jsem po ní. Přesněji se jedná o práci noční recepční v příjemném hotelu v Kutné Hoře.

Nástup do práce byl překvapivě jednoduchý, přišla jsem na zkoušku, abych viděla, jak se rezervují pokoje, natěžují položky, jak se platí a vůbec jak taková práce vypadá. Poté jsem šla na "zkoušku" noční směny s kolegyní a další směnu už jsem šla sama. Pracovní dobu mám od 19:00 do 7:00 a musím říct, že poprvé i podruhé mi to celkem uteklo. Člověk se ani nestačí rozkoukat a už má půl směny pryč.

Pravdou je, že noční recepční by asi mohla dělat i cvičená opička, protože od sedmi večer už je valná většina hostů ubytovaná a moc toho nepotřebuje. Přesto ale se některé věci najdou. Náplní mojí práce je odpovídat na emaily - cizinci většinou píší v noci či si v tu dobu rezervují pobyty přes portály jako je booking.com. Dále je hlavní náplní udělat noční uzávěrku - odkliknout několik položek v systému a založit na snídaně.

Musím připravit stoly na snídaňové menu, připravit bufetový stůl, všechno potřebné nádobí, ráno pak ještě do schaffingového stolu připravit vajíčka, fazole, slaninu či párečky a poté moje práce vlastně končí. Náš hotel má restaurační sezení, takže pokud hosté přijdou večer a chtějí si posedět na restauraci, tak jim mohu ještě uvařit kávu, natočit pivo či nalít víno nebo nějaké nealko. Ve své podstatě nic těžké.

Přesto vám můžu říct, že první dva dny jsem trošku zmatkovala. Nemohla jsem najít klíče od pokladny, nemohla jsem najít klíče od hotelu, nemohla jsem zapálit plynový hořák na sporáku, zvrzla jsem zadávání do pokladny, kdy při odvodu musíte dát mínus a já ho samozřejmě nedala… A volat z toho jejich chytrého telefonu, to byl taky docela úděl, než jsem zjistila, že než začnu vytáčet, musím vložit nulu, která mi uvolní linku. Všechno jsou to drobnosti, co jsme si s kolegyní neřekly nebo řekly a já je v návalu informací zapomněla, ale můžu říct, že mě to zpočátku malinko rozhodilo.

Teď tu sedím, píšu tenhle článek a říkám si, že se vlastně nic tak hrozného nikdy nestalo. Žádný učený ještě z nebe nespadl - nicméně blbce jako když shazují, jak říká můj taťka. Ale jak to tak je, člověk si prostě musí zvyknout. Proto jsem se radši několikrát zeptala provozní, jestli to a to dělám dobře, když mi něco nešlo, tak jak to udělat. Ono je totiž opravdu lepší se zeptat rovnou, když něco zvorám, než až když mi hoří koudel u zadnice.

Tak mi schválně řekněte, máte nějaké podobné příhody z prvních dnů v práci či brigádě? Povedlo se vám zmatlat i to, co vám přišlo naprosto jednoduché a logické?

2. část

Vaše Lucka