Kampaň za lepší život
Jsem utopický idealista. Nedávno jsem o tom přemýšlela a došla jsem k názoru, že snílek jako označení nestačí. Občas si představím to, jak by svět mohl vypadat. Nedávno mi vytanul na mysli takový projekt/kampaň, která by vedla ke zlepšení života. Říkala jsem si totiž, kolik lidí v naší zemi se potýká s hranicí chudoby, kolik lidí má nějaký handicap a potřebují finanční pomoc, kolik mladých se zadlužuje skrz bydlení...
 |  |  |
Čistě hypoteticky, jsou to jen moje teorie a já sama dobře vím, že uskutečnit je by bylo téměř nemožné, ale zkusme si to představit. Můj nápad totiž spočívá v tom, že každý pracující člověk by měsíčně posílal řekněme 150 Kč na nějaký účelně vytvořený fond. K roku 2017 bylo 5 086 767 zaměstnaných obyvatel. Pokud by všichni poslali tento obnos, vycházelo by nám, že každý měsíc by 600 lidí mohlo dostat 1 271 692 Kč. To je za jediný rok tato částka pro 7 200 lidí, což samozřejmě v poměru k celé republice to není mnoho. Vím, že je nás deset milionů, pokud odečteme děti tak ještě o něco méně, a že zasáhnutí všech obyvatel by trvalo tak dlouho, že jedna generace by to nezvládla. Ale...
Víte, představa, že lidé pomáhají lidem - skutečně pomáhají, ne půjčují, tak ta mě fascinuje. Částka 150 Kč není tak velká, aby měsíčně někoho zruinovala. A pokud by se začalo pomáhat tam, kde je to skutečně potřeba, pak by mohli být schopní pomáhat i další, kteří nejsou ve výčtu zahrnutí. A pokud by se zvýšil počet lidí za měsíc, dostávali by nižší částku, ale pořád by to pro mnohé byla neskutečná jednorázová finanční injekce.
 |  |  |
Svým způsobem se jedná o naivní představu jedné hloupé holky, ale já bych podobný nápad podpořila, pokud by se někdo skutečně rozhodl něco podobného uskutečnit. Jasně, nesměl by to být tunel, kdy by peníze padaly boháčům do kapsy. A určitě by to musel propočítat někdo schopnější... Ale přesto... Nezní ta představa hezky? Pro nás utopisty a snílky určitě.
Co si myslíte, měli jste někdy podobně utopistický nápad? Takový, který by dokázal podle vás změnit svět?
Vaše Lucka
14 Komentáře
krásný blog
OdpovědětVymazatTvoje myšlenka se mi moc líbí. Taky občas takhle přemýšlím, ale vím, že v realitě je to mnohem složitější. Je třeba nejprve dokázat přesvědčit okolí, kontrolovat, co a kam putuje... veliký proces. Jo, bylo by to rozhodně super. Ale taky tu záleží hodně na tom, aby lidé pomoc jen nepřijímali, ale pak ji i vraceli zpátky. A uhlídat to není jen tak...
OdpovědětVymazatMoc krásná myšlenka :)
OdpovědětVymazat[1]: Moc děkuji. Na tvůj chodím ráda, bohužel nemohu komentovat vzhledem k nastavení komentářů. :-/
OdpovědětVymazatZní to skvěle, podpořila bych to, ale další věc je, jestli by to opravdu fungovalo. Určitě by se totiž našli tací, kteří by měli problém i s těmi 150 Kč. Bohůžel. :/
OdpovědětVymazatJe to dobrý nápad, ale myslím, že v našem státě nebo taky i době, to prostě nepůjde. Každopádně je super šířit svoje myšlenky a co ty víš, třeba to jednou prosadíš sama :)
OdpovědětVymazatZní to hezky :) ale moc snílkově :)
OdpovědětVymazatJá volím místo finanční pomoci přímou pomoc tam, kde je třeba, například formou dobrovolnictví:)
OdpovědětVymazat[5]: To určitě. Jak říkám, je to má idealistická představa.
OdpovědětVymazatMoc hezký nápad, ale upřímně si myslím, že není moc reálný :/ I když se to možná nezdá, v dnešní době žije hrozně rodin od výplaty v výplatě. Mě se teď moc líbil nápad jedné slečny v Utajený šéf - denně sebrat 5ks odpadků :)
OdpovědětVymazatTo je opravdu úžasná představa. Kéž by si ji bylo řeklo více lidí! 150,- měsíčně je prakticky plivanec do ruky, ale jak to v té kvantitě dokáže roztočit ta čísla! My posíláme měsíčně kolem 500,- na různé projekty, na cokoliv, co zrovna narazíme - pomoc proti plastům, na zvířata, na děti... a nepřijdu si nijak ochuzená, že bych kvůli tomu musela strádat. Naopak, taky jsme začali kolem té stovky, ale je to nějak návykové - ten dobrý pocit z toho, že daruješ peníze, které TAK MOC nepotřebuješ, je skvělý, a my začali rozdávat víc a pořád mám chuť ještě vždycky přispět všude možně. Asi bych se rozdala, pravda, kdybych neměla přítele, který by mě kontroloval. Ale důležitý faktor pro mě je, že kdysi jsem byla škrt - "darujte! to určitě, sama mám málo!" a teď mi opravdu dělá radost někde přispět. Člověk to musí vyzkoušet, aby ten pocit pochopil.
OdpovědětVymazat[11]: Moc děkuji za takový komentář, Keiji. Je úžasné vidět, jak někde to normálně funguje a nepřijde člověku, že by o něco přicházel... Kdyby si to řeklo víc lidí, mohla by ta moje utopie třeba fungovat. Ale jak říkám, to je jen takový nápad. Jinak prosím tě, vůbec k tobě nemohu přidávat na blog komentáře. :-/ Nevím, vždycky se mi jakoby smažou, už jsem to zkoušela několikrát a pořád nic... Nebo je musíš potom ještě schválit? Jsem docela naprdnutá, protože jsem to zkoušela několikrát a nejde to, tak abych tě tam nespamovala.
OdpovědětVymazat[12]: Nejsi první, kdo mi to říká... ono je tam určitá prodleva, po kterou když jsi "neaktivní" (třeba když píšeš komentář nebo čteš) tak je pak třeba komentář si zkopírovat a tu stránku zaktualizovat, aby byla "aktivní". Ale nechápu to, mně se to nikdy nestává ani na jiných wordpressových stránkách, ale u mě s tím má pořád někdo problém. Fakt se asi budu muset přestěhovat jinam...
OdpovědětVymazat[13]: No já s tím dřív u tebe problém neměla, to až poslední tak týden, deset dní... A i tohle jsem už zkoušela, dokonce několikrát, tak nevím, je to nějaké zakleté.
OdpovědětVymazat