Příběhy na dobrou noc
Netuším, kdy jsem to začala dělat. Nemám páru, jak mě to napadlo a proč. Dlouhou dobu jsem si myslela, že to dělám sama a že jsem divná, ale pak jsem četla článek, kde se lidé svěřovali, že tím trpí taky... A najednou jsem v tom nebyla sama, bylo nás víc. A přestalo to být divné.
Snění před samotnými sny.
Patřím k lidem, kterým se sny nezdají. Nebo asi zdají, všem se sny zdají, jak říkají vědci... To jen moje hlava si odmítá sny pamatovat. A když už si zrovna něco pamatuji, většinou to bývá hororová scéna, kde mi padají zuby, jdou po mě zabijáci, všude lezou brouci a kdesi cosi. Hmm, o zubech se mi zdá hodně, víc než bych si sama přála. Ale jinak jsem normální, fakt. Takže vzhledem k tomu, že se mi za běžné situace nic nezdá, sny pro mě nejsou tolik poutavé téma. O čem ale chci mluvit, to je ta chvíle než usnu. Ten moment, kdy položím hlavu na polštář, najdu si správný důlek na spaní, na oči dám masku, aby mě nerušilo světlo pouliční lampy... V ten moment začíná to pravé dobrodružství.
 |  |  |
Ta chvíle, kdy se mi za zavřenými víčky začnou rojit příběhy Tisíce a jedné noci. Příběhy, ve kterých mohu být kýmkoli, mohu být kdekoli, dělat cokoli. Kde kouzla existují. Dobro vítězí nad zlem. Kde jsem silnější a mocnější než jak se ve skutečnosti cítím. Nebo naopak kde jsem obyčejná a přesto tak neobyčejně šťastná, jak bych si kolikrát přála. Je to zvláštní chvíle a nikdy si nepamatuji, ve který moment jsem zrovna usnula. Proto své snění před usnutím mohu každý večer navázat, změnit, zamíchat zas a znovu. Mohu měnit lidské osudy, které se mi nezdají, žonglovat s emocemi, mohu kouzlit...
Je to zvláštní, je mi skoro dvacet čtyři a stejně mě asi nikdy neomrzí si jen tak představit život, který by mohl být třeba jiný, kdyby existovala magie, kdybych se narodila jinak a jinde. Neberte to nikdo tak, že jsem nešťastná, to vůbec ne. Miluji svou rodinu, svého přítele, své přátele a nevyměnila bych je za nic. Jen ten pocit, kdy sníte a najednou je z vás obávaná válečnice nebo klidně princezna a všechno je jiné...
Znáte ten pocit? Pokusili jste se někdy snít před samotným usnutím, představit si scénáře jako z filmů a pohádek? Já ano. A popravdě... Někdy mě těší, že ač jsem dospělá, mám v sobě alespoň v téhle formě část dítěte, jehož fantazie nezná mezí.
Vaše Lucka
18 Komentáře
Tohle mě také baví, představuji si příběhy už od mala :) Já si bohužel většinu snů pamatuju a kolikrát bych o nich radši nevěděla, některé jsou tak hrozné, že si je pamatuju pořád živě i několik let
OdpovědětVymazatVětšinu snů si také nepamatuji. Někdy ráno vím, co se mi zdálo, ale za pár okamžiků to zapomenu. Představy před usnutím často praktikuji taky Pěkný článek a úvaha!
OdpovědětVymazatTohle dělávám taky. V hlavě mám takový alternativní vesmír, kde je splácané všechno možné dohromady, kde se prolínají různé příběhy ze skutečnosti i vymyšlené... Možná je to divný, ale vždycky jsem to tak měla, postupem času jsem to obměňovala v závislosti na čem jsem zrovna ujížděla Třeba svět Harryho Pottera, ve kterém jsem taky byla čarodějka, který byl smíchán s reálným životem... Někde jsem četla, že člověk si před spaním představuje to, co chce, aby se stalo. Myslím, že je na tom něco pravdy! Sny si některé pamatuju, ale spíš jsou to takové útržky, jako z filmu, u kterého nedávám pozor, když se na něj dívám
OdpovědětVymazatSnění se věnuju určitě i jindy než před spaním. Je naprosto úžasné, že nám byla dána takováto schopnost:)
OdpovědětVymazat[1]: V tomhle máš zase pravdu, pokud se ti zdají sny hrozné, pak je lepší o nich nevědět.
OdpovědětVymazatJejda tohle dělám taky. Dokonce třeba i na vyjížďce s koníkem...jako třeba včera. Šla jsem jen krokem, asi hodinku, a celou dobu jsem si vymýšlela nějaké příběhy a tak. Pokud nečtu knížku a nevytuhnu u ní, tak to dělám i před spaním. Tenhle svět, který máš jen ve své hlavě je prostě to nejhezčí. Můžeš snít a hrát si s tím dítětem, které v sobě máš. Taky ho mám poskakuje si, skotačí po loukách a je happy jak dva grepy
OdpovědětVymazatNádhera! Konečne niekto, kto si tiež nepamätá sny No a čo že máš takmer 24 a predstavuješ si, ako by svet mohol vyzerať, keby tu to, či ono nebolo. Tiež to občas robím, ale nie na dlho, pretože mi je potom ľúto, že isté veci reálne nejestvujú
OdpovědětVymazatTen článek mi úplně mluví z duše. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo tohle dělá.
OdpovědětVymazatRáda bych snila před sněním, ale jakmile zalehnu, usínám a nestíhám .
OdpovědětVymazatJá sním před spaním téměř pořád pokud nejsem mrtvá únavou k narozeninám jsem si moc přála Lapač snů ale ještě jsem ho nedostala máš moc hezký blog .
OdpovědětVymazatMám to naprosto stejně. Já teda dokážu snít i během dne s otevřenýma očima ale úplně vím, co myslíš, ta chvíle před usnutím, kdy můžeš být kým chceš, můžeš cestovat kam se ti zachce a můžeš vlastnit vše na světe..
OdpovědětVymazatTohle asi dělám roky. Odmala, co si to pamatuju. Ale málokdy do toho zahrnuji svoji osobu. Vymýšlím si příběhy, scény, upravuji si v hlavě dialogy. Jsou to často věci, které asi nikdy nikam nijak nezaznamenám, ale je to věc, která mě nikdy neomrzela a nezklamala a vždycky se na ni těším.
OdpovědětVymazatTak tohle dělám od malička a teď v dospělosti už jsem si říkala, že bych s tím asi měla přestat..ale je to takové odreagování před spaním. Lepší než když si kolikrát před spaním rekapituluji den nebo přemýšlím nad povinnostmi, pak se mi špatně spí :)
OdpovědětVymazatTo děláme všichni :) myslím, že je to fajn, protože takhle si člověk může přitáhnout svoji budoucnost :)
OdpovědětVymazatMám to tak často
OdpovědětVymazatVždy keď zaspávam tak si pod zavretými očami predstavujem nejaký príbeh. Plný mágie, dobrodružstva... najobľúbenejšia časť dňa
OdpovědětVymazat[6]: Tak to je krásné, ono už jen sedět v sedle je pohádka samo o sobě, tak k tomu nějaký ten příběh patří.
OdpovědětVymazatTohle zažívám odmalička, takže je to už jakousi mou součástí. A v dnešní době to vůbec není špatně, čím víc budeš snít nad určitými věcmi, které chceš, tím víc si je přitáhneš do života a eventuelně se splní... teda, asi ti poštou nepřijde kouzelná hůlka, ale kdo ví?
OdpovědětVymazat