Válka profesora Klamma

Zdravím, zlatíčka. :)

Dnes přicházím s článkem, který se na blogu ještě neobjevil. Jedná se o divadelní recenzi. Tato recenze bude na představení, které jsem navštívila včera večer, takže ho mám ještě živě v paměti. Musím říct, že ohledně tohoto přestavení jsme s kamarádkami vedly rozhovor a nemohly jsme se shodnout. Zatímco dvěma mým kamarádkám se představení nelíbilo, mně se naopak líbilo moc. Ale to už se dozvíte níže.

(klikni pro zvětšení)

Základní informace:

Scénář: Kai Hensel

Překlad: Viktorie Knotková

Režie: Jan Jirků

Dramaturgie a úprava textu: Adéla Balzerová

Hrají: Oldřich Navrátil

Divadlo:

Představení se odehrávalo v divadle Minor na Praze 1, kde jsem byla poprvé. Pro mě jako pro člověka, co nebydlí v Praze, jsou tyhle údaje jako Španělská vesnice, takže jsem moc ocenila, že divadlo má na svých stránkách popis, jak se k němu dostanete metrem či tramvají, kterou linkou tedy přesněji. Za to jsem byla opravdu ráda a moc kladně to hodnotím. Divadlo je ukryté v takové pasáži, trošku zastrčené, ale dýchá hrozně příjemnou atmosférou, už když tam vejdete, všude jsou lavičky, teplo, čisto, příjemná vůně a spousta různých barevných a veselých dekorací, které na mě působily hrozně pozitivně. Obecně to sice nemělo přímo divadelní ráz, není to jako když vejdete třeba na Broadway a tam jsou na chodbách plakáty a fotografie herců, tady nic takového není. Ale má to takovou útulnou, domácí atmosféru, která se mi moc líbila.

Jeviště mě ovšem překvapilo asi nejvíce. Vzhledem k tomu, že Válka profesora Klamma je monodrama učitele, tak my jsme tvořili jeho třídu. S tím souviselo i uspořádání samotné třídy. Kdy v přední části u jeviště se nacházely skutečné staré školní lavice a v zadní už jen několik řad vcelku pohodlných židliček.

Adresa: Vodičkova 6, 110 00 Praha 1

Recenze:

Když jsme se usadili, dostali jsme list papíru, který můžete vidět na fotce, která je nahoře. A na něm vlastně byl jakýsi úvod do děje, proč vlastně třída vyhlašuje válku. Poté přišla divadelní lektorka, která nás uvítala a ještě jednou nás seznámila s tím, co bude našim úkolem, jelikož my jako diváci jsme tvořili třídu profesora Klamma. Nenechte se mást, naším jediným úkolem bylo mlčet, protože se tímhle způsobem vedl ten protest. Je to zajímavý nápad na zapojení diváků, kteří ale v konečném faktu vlastně nedělají nic, co by v divadle normálně nedělali, ale člověk je tomu představení hned blíže.

Po této úvodní krátké rozmluvě nastoupil pan Oldřich Navrátil. Nastoupil jako jediný herec, jak jsem již zmiňovala. A byl úžasný. Vlastně nemůžu říct nic, co by se mi na jeho výkonu nějak nelíbilo, roli středoškolského profesora, který není oblíbený pro svou přísnost, možná místy až krutost, pro své těžké testy a pro své neustálé poznámky proti ostatním kolegům... Bylo to prostě skvěle zahrané. Ačkoli se jednalo o takovou tragikomedii, já jsem si ji moc užila, smála jsem se od začátku až do konce právě i díky té interakci s publikem, protože on na nás mluvil, místy ponižoval (což ale byla součást hry a vyznívalo to vtipně), zatímco my jsme nesměli odpovědět.

Ve hře je vidět zajímavý posun, který profesor za dobu od vyhlášení tohoto protestu až k maturitě udělá. On vlastně zpočátku naprosto odmítá jakoukoli vinu na smrti studenta, kterého nepřipustil k maturitě a na jehož základě ho třída obviňuje. Postupem času překonává několik fází, kdy on se pere sám se sebou, snaží se obhájit se, ačkoli někde uvnitř ví, že udělal něco skutečně špatně. Jsou zde zajímavé náhledy do života v kabinetu, pojednává o dalších učitelích a ne vždy slušně a všechno to dohromady reflektuje, jaký je to člověk. Že je starý, zahořklý, žije sám, žije podle svých pravidel, která mnozí neuznávají. Zkrátka je to profesor, který by si přál ideální žáky, které ale bohužel nemá. Stejně jako on nikdy nemohl plnit představu ideálního učitele, kterou mají žáci.

V celém tom díle, které trvalo hodinu, bylo několik momentů, kdy jsem se vžívala do této role a jeho nesnadné situace. Můžu vám říct, že jsem si nejednou myslela, že budu brečet a to normálně v divadle podobnými emocemi netrpím, ale tohle mě skutečně hodně zasáhlo. Vzpomínala jsem na svou střední školu, na našeho profesora, který byl postrach školy a ačkoli nás skutečně drtil, něco nás dokázal naučit a já mu za mnohé jsem dnes vděčná. Možná právě díky němu jsem začala psát. A asi je to i důvod, proč mě to tolik zasáhlo, protože jsem si to dovedla přirovnat ke svému životu.

Konec příběhu Vám prozrazovat nebudu a nechci, protože věřím, že je to představení, na které se vyplatí jít a pokud bych někoho z vás nalákala, nechci vám prozrazovat děj. Co se týče představení, ráda bych ještě zmínila, že je konstruované pro studenty středních škol a na základě odehraného představení se poté vede diskuze. My jsme na celou diskuzi nezůstaly, protože nám cesta domů trvala dvě hodiny a pokud by nám ujel autobus, bylo by to složité, i tak jsem dorazila o půl dvanácté.

Oficiální popis:

"Škola je nutnost. Tou byla vždycky, tou bude vždycky a učitelé stejně jako žáci vděčí této nutnosti za svou vzájemnou existenci." Na jedné straně mlčící třída studentů, na druhé straně profesor literatury. Před rokem se na tomto gymnáziu stala tragé
die, která navždy poznamenala životy všech studentů i pedagogů. Žáci viní z celé nešťastné události právě profesora Klamma. Vyhlásili mu válku mlčením. Profesor se všemi možnými způsoby snaží obhájit své zásady, svoji pravdu i nevinu. Podaří se mu tuto válku vyhrát?

Deset let nejhranější hra v Německu, která svým kontroverzním tématem zasahuje jak studenty, tak i jejich pedagogy.

"Vstupujete do třídy a odmítnutí vás udeří do obličeje jako ledový vítr. Znáte ten pocit? Stojíte před žáky, zkoušíte nějak přečkat vyučování, ale žáci vás nechtějí. Oni všichni vás nechtějí, všichni se dívají na hodinky, stále znovu a znovu počítají minuty. A když konečně zazvoní, celá třída si vydechne. Odcházíte a slyšíte, jak se za vámi žáci baví a smějí a jak znovu ožívají. Znáte ten pocit? Ne?! Tak jednou přijďte do hodiny literatury mého maturitního ročníku. Tam vás čeká nenávist!"

Oficiální hodnocení poroty Deutscher Jugendtheaterpreis 2002:

"Chytrý, kousavý a vyzývavý kus podněcující jak učitele, tak i žáky. Unikátní, velice výmluvný monolog zabývající se omezeností institucí a tradic, která způsobuje válku mezi učiteli a žáky. Tato hra nikomu nestraní. Je zaměřena proti slabinám školství jako systému."

Bylo to dlouhé a pokud se někomu podařilo dočíst až do konce, jsem jen ráda. Pokud představení někoho zaujalo, jem ráda ještě víc. A pokud mi napíšete, jestli jste třeba představení viděli, chystáte se na něj nebo se vám vůbec nelíbí, budu ještě radši.

PS.: Přeji Vám všem krásný den žen! :)

Vaše Lucka