Sonáta o mládí

Zdravím, zlatíčka.

Vlastně ani netuším, co jsem to vyplodila za výtvor. Básničky jsem nepsala už hrozně dlouho, ale když jsem si přečetla název Téma týdne, tak jsem si tak nějak vybavila větu Od mládí mi říkali... A než jsem projela metrem na konečnou, měla jsem básničku v hlavě složenou. Hodit ji na papír mi zabralo ještě trochu času, protože jsem hrozná v pamatování si něčeho, co si rovnou nezapíšu, ale povedlo se vybavit i a já přicházím s básničkou (snad trochu vtipnou a lehce ironickou) na téma týdne.

Mládí

Od mládí mi nařídili, ať netoulám se sama,

rozsvícení lampy byl znak, že měla jsem být doma.

Kolikrát byl doma poprask, táta mě šel hledat,

na zadek jsem potom měla problémy si sedat.

Od mládí mi domlouvali, že kouřit se prý nemá,

o to potom lákavější to byla pro mě cena.

S cigaretou za vesnicí tiše jsme dvě stály,

potom večer naše střeva veselý tón hrály.

Od mládí mě varovali, že prý mám pít s citem,

kola s rumem první večer, tak to bylo hitem.

Pár panáků nebo dost a k tomu v kapse ranec,

tak už asi tušíte, že pak šavlový byl tanec.

Od mládí mi říkali, ať se dobře učím,

místo toho do facebooku po večerech čučím.

Říkám si už pátým rokem, kdy nastane změna,

jak se ze mě má, proboha, stát rozumná žena.

Od mládí mi tvrdili, že rozum s věkem přijde,

letos ještě nedorazil, snad napřesrok to vyjde.

Kde je doba večerníčků, kdy všechny měly pointu,

dnešní děcka berou drogy a kouří hafo jointů.

Od mládí mě prosili, ať jsem slušný člověk,

že chtěli mě tak vychovávat, za to mají můj vděk.

V dnešní době říkám si, ruku na srdce a s klidem,

že přes svoje nedostatky mám aspoň úctu k lidem.

Od mládí jsem slyšela, že svět je někdy těžký,

proto jsem si svojí cestu pěkně prošla pěšky.

Někdy lepší je jít trním a do bláta skočit,

než si v koutě po večerech do pyžama močit.

Vaše Lucka