Sonáta pro lásku bez lásky

Milujeme ty, co nás nechtějí a odmítáme ty, kteří nás milují.

Tenhle citát jsem slyšela už kdysi dávno, jenže tehdy mě nenapadlo, že budu v podobné situaci. Nejedná se ani tak o lásku z mojí strany, což by bylo jednoznačně bolestivé, ale můžu vám říct, že být v pozici, kdy víte o citech toho druhého a nemůžete je opětovat, taky není zrovna záviděníhodné.

Můj život se za poslední měsíc obrátil trochu vzhůru nohama, co jsem po více než čtyřech letech získala nálepku single. Zjistila jsem, kolik věcí se pro mě skončením vztahu změnilo a jak moc jsem zanedbávala své kamarádky, když jsem trávila všechen volný čas s bývalým. Faktem je, že posledních čtrnáct dní byla víceméně zběsilá jízda, kdy jsem byla na více akcích než za poslední dva roky, což je v jednadvaceti docela síla. Zrovna včera mi napsal bývalý přítel a z textu bylo víc než jasné, že mě chce zpátky, jenže já jsem pro něj neměla dobrou zprávu, tahle kapitola pro mě skončila... A on mi položil zajímavou otázku, když jsme se dostali k tomu, že jsem s kamarádkou a pijeme. Ptal se mě, jestli mi to chybělo.

Chybělo? Než jsem mu odpověděla, musela jsem se nad tím zamyslet, protože faktem je, že jsme opravdu nikam nechodili. Naše víkendy se většinou skládali z dobrého filmu a válení se v posteli, ale přesto nemůžu říct, že bych za poslední roky nějakou tu "pařbu" postrádala. Jenže jakmile jsem se ocitla sama, kouzlo večerů u filmu se vytratilo a já jsem prostě nechtěla sedět doma, tak jsem začala podnikat akce s kamarádkami. Znám spoustu holek, které si po rozchodu říkají, kolik toho promrhaly. Svým způsobem na tom nejspíš něco bude, protože je pro většinu přirozené upřednostňovat vztah před přáteli a postupem času se diskotéky vytrácejí a zaměňují za večery s filmem, ale přesto zpětně nemůžu říct, že bych litovala, protože v danou chvíli jsem si ty domácí klidné večery užívala. Zajímalo by mě, jak to zpětně vidíte vy. :-)

Minulý týden jsem se na jedné zábavě potkala se zajímavým klukem, byla jsem tam s kamarádkou, on s kamarádem a po pár drincích slovo dalo slovo a seznámili jsme se. Nic jsem si od toho neslibovala, ale druhý den napsal a do konce týdne jsme vyrazili ve čtyřech na rande a bylo to fajn. O vztah momentálně nestojím, ale jen tak se bavit a vyrážet společně mi nevadí, takže jsme ve čtyřech opět v pátek vyrazili a asi si umíte představit to překvapení, když jsem o víkendu zjistila, že ten kluk má holku a je to děvkař první třídy. Že by se opět potvrdilo rčení o tom, že pěkní kluci jsou parchanti?

Můžu vám říct, že mi z toho bylo divně po těle a celý večer jsem byla bez nálady. My se totiž potkali v průběhu párty s tou jeho dívkou a ona nevypadala překvapeně, z hovoru potom vyplynulo, že jsou spolu tři roky, bydlí spolu, a on ji celkem běžně podvádí, zatímco ona mu to tiše trpí. Bylo mi na zvracení při představě, že kdybych s ním třeba něco měla, tak bych se té milé a sympatické holce ani nemohla podívat do očí.

V sobotu jsme s kamarádkou tuhle situaci úspěšně zapily, protože jsme z toho obě byly celkem přešlé. Copak už je věrnost jen přežitek z minulosti a v dnešní době výjimka? Je normální, že dívka přivírá oči a nechá se balamutit, zatímco si kluk užívá každý víkend s jinýma? A jestli je to pravda, tak jsem nejspíš opustila kluka, co mě měl a stále má rád jen kvůli tomu, abych zjistila, že v budoucnu mě může čekat jen parchant, co mi bude lhát... Ale snad tam v tom širém světě ještě existuje někdo, kdo věří v lásku a nemá potřebu si dokazovat, že je borec, když spí s jinými, zatímco jeho holka brečí do polštáře.

Hezký zbytek dne, zlatíčka!

Vaše Lucka