Problémům se musí čelit
Zdravím, zlatíčka!
Ti, co sem občas zabloudí, si asi všimli, že jsem k poslednímu téma týdne nepřidala článek. Za poslední dobu to tu nebývá zvykem a právě téma týdne bývá jediný článek, který za týden přidám, ale abych se přiznala, nějak jsem nemohla najít inspiraci, kterou bych k psaní využila. Nebo to možná ani nebylo tolik o inspiraci, ale spíš o tom, že jsem si nemohla utřídit myšlenky v hlavě... To se mi taky stává docela často. Nicméně dneska si myslím, že mám nakročeno k tomu, abych článek opožděně přidala.
 |  |  |
Ono když se to tak vezme, ačkoli slovní spojení "hlavu vzhůru" působí pozitivně, většinou ho používáme právě v neútěšných situacích, kdy se právě k vidině lepší budoucnosti upínáme jako tonoucí, který se posledního stébla chytá. Je to zvláštní, ale řekla bych, že lidé vůbec hodně spoléhají na sílu slov, takže když někomu řekneme, že to bude dobré a všechny jeho starosti se časem ztratí, i on sám tomu snáze uvěří. Nevím, v čem je ten zakopaný pes, možná jen potřebujeme věřit v lepší zítřky, když nám zrovna teče do bot...
Jenže dát hlavu vzhůru není vždy snadné, člověk mnohdy potřebuje trochu postrčit, najít si svůj cíl, ke kterému bude směřovat. Zvednout hlavu a tvářit se šťastně není vůbec lehké, když se zrovna cítíme mizerně a jediné, po čem z hloubi duše toužíme, je zalézt pod peřinu a zmizet z povrchu světa. Já si myslím, že každý musí najít něco, díky čemu ho baví žít. Je to hodně obecné, ale je to tak. Musíme si najít něco, co nás dělá šťastnými, díky čemu jsme sami sebou a nenecháváme se strhnout mizérií.
A věřte mi, že i když není všechno podle vašich představ, můžete být šťastní. Zalézt pod peřinu a skrýt se před světem je jednodušší řešení, spousta lidí si ho zvolí, ale pokud budete svým strachům, těžkostem a problémům čelit s hlavou hrdě vztyčenou, budete se chodit bavit mezi lidi a hledat něco, co vám zlepší náladu, brzy se šťastnými stanete. Je důležité bojovat, pokud překonáme počáteční nechuť a zvedneme se z té postele, kde se oddáváme svým těžkostem, brzy zjistíme, že už nemáme chuť se do ní zpět vracet.
Vaše Lucka
8 Komentáře
s tím rozhodně souhlasím, prostě potřebujeme věřit v lepší zítřky
OdpovědětVymazatněkdy je těžké najít si něco, co nás baví... pro co žít občas se mi stává, že už nemůžu, a že nevím, jak dál... ale jindy jsou chvíle, kdy se cítím tak skvěle a volně
OdpovědětVymazatnapsala jsi to naprosto přesně, když doopravdy dojde k tomu, že si musíme říct hlavu vzhůru, muselo nás k tomu dohnat něco ne zrovna pěknýho. ale občas je potřeba, aby se něco podělalo a my měli možnost dokázat si, že dokážeme cokoliv ustát a i ta největší bouřka dřív nebo později přejde. #hlubokýmyšlenkysbuttercup
OdpovědětVymazatMyslím, že jsi to popsala velmi dobře. Každý by si měl najít to něco, co mu každý den dělá lepší, protože potom nějaké "hlavu vzhůru" ani nepotřebuje, protože ví, že ho lepší zítřky čekají, protože má něco nebo někoho, co/kdo ho dělá šťastnějším. Páni, šíleně dlouhý souvětí .
OdpovědětVymazatPřesně tak! Člověk potřebuje mít něco, co ho bude popohánět dál. :)
OdpovědětVymazatJj je to trošku jako řídit auto.. nasedneš musíš strčit klíče do zapalování, sešlápnout pedály, řadit ..občas něco natankovat..prostě spousta drobností co to chce, ale dohromady tě to pousouvá dál. Jasně, jednou se hold něco pokašle, třeba píchneš, pak nezbejvá než výlezt nasadit rezervu a pokračovat se dál.
OdpovědětVymazat[1]: Máš naprostou pravdu.
OdpovědětVymazatMám na tohle podobný názor.. I když je občas těžké řešit problémy, nějak to překonám. Jednu dobu jsem dokázala řešit problémy ostatních, ale ne ty svoje.. Neohlížela jsem se na sebe, a byla to chyba. Neuměla jsem takzvaně "zvednout hlavu vzhůru". Ale člověk se mění.. A nakonec jsem dokázala problémy opravdu řešit. A už jsem se neschovávala pod peřinu, řešila jsem to, a doufám, že to tak zůstane nějakou dlouuhoou dobu.
OdpovědětVymazat