Dáš mi své číslo?

Zdravím, zlatíčka. :-)

Jsem si naprosto vědomá toho, že vás poslední dobou opravdu zanedbávám a články přidávám po dost dlouhé době, což u mě nebylo dřív zvykem, ale v poslední době toho bylo hodně - i když to není jediný důvod, mnohdy prostě přijdu domů utahaná z brigády a nemám energii psát článek, jindy prostě pro změnu nemám vůbec chuť a neumím se vžít do "psací" nálady... Navíc se musím pochlubit, že mám vytisknutou bakalářku a zítra ji vezu do školy, takže další povinnost z krku. Jen se mi vůbec nechce do toho učení ke státnicím. :-D Ale to jen tak na okraj, dneska bych se ráda podělila o svůj zážitek a přihodila k němu i pár úvah.

O víkendu, přesněji v pátek, se mi na brigádě přihodila zajímavá událost. Pracuji ve zmrzlinovém stánku, takže člověk denně potká spoustu lidí, ale jsou i tací, kteří vám nějakým způsobem utkví v paměti, ať už to jsou lidé, kteří chodí často, lidé, kteří vás rozveselili, či ti, co měli hezký úsměv. V pátek dorazil na zmrzlinu kluk možná o něco málo starší než já a už na první pohled mě upoutal, ačkoli jsem mu přes sluneční brýle neviděla do očí. Líbil se mi, tak jsem se usmívala a vůbec se snažila být vstřícná a skoro se mi zdálo, že to fungovalo - kluk začal až skoro koktat, když si nemohl vzpomenout, co vlastně chce. :-D

Samotnou mě to dost potěšilo, úsměv mi vracel a tak, hned jsem si pomyslela na to, jestli třeba ještě někdy nepřijede... No, jak už vám asi dochází, nemusela jsem čekat dlouho, hned v sobotu se na zmrzlině objevil znovu. Tentokrát odložil i sluneční brýle a po krátkém rozhovoru mě požádal o číslo, takže se z neznámého cizince vyklubal pořád neznámý Patrik, který bydlí ve městě nedaleko. Číslo jsem mu dala, neměla jsem co ztratit a potěšilo mě, že do dvaceti minut od jeho odjezdu mi přišla smska, ve které psal, že mě musel vidět znovu. Domluvili jsme se, že v neděli někam vyrazíme, až budu mít po práci... A to je právě kámen úrazu.

Po několika smskách v sobotu se už Patrik neozval a na zmrzlině se neobjevil. Což mě přivádí k následující myšlence... Předstíral svůj zájem? A pokud ano, co by z toho vlastně měl? Nicméně asi jsem hrdá, abych se ozvala první, a potom prostě zastávám asi trošku staromódní názor, že první krok by měl udělat kluk, takže je na něm, aby se ozval a dal mi vědět, proč nedorazil nebo proč přestal psát... Ale nedělám si plané naděje, že se ozve, vlastně ho ani neznám a ačkoli vypadal jako milý, roztomilý kluk, ve skutečnosti mohl být někým jiným.

Jen mě prostě napadá, že jsem na něm viděla zájem o schůzku nebo o nějaký kontakt, tak proč se neozval? Naše smsky skončily domluvou na tom, že se uvidíme, nijak jsem ho neurazila... Stalo se vám něco podobného? Za normálních okolností bych to nechala být, vlastně o nic nejde, ale nejde mi z hlavy ten jeho pohled, ve kterém fakt byl zájem... Je to pro mě asi trošku záhada, zkrátka jiný vesmír, ale pokud vidíte rozumné vysvětlení, sem s ním! :-)

Krásný večer.

Vaše Lucka