Zážitky prostého víkendu

Zdravím, zlatíčka. :)

Poslední dobou jsem toho moc nenapsala, ale faktem je, že jsem k tomu neměla moc příležitostí. Hned na začátek vám chci říct, jak super pro mě byl tenhle víkend. V pátek jsem poseděla s kamarádkou, jejím přítelem a ještě jedním klučinou v čajovně, kde to bylo opravdu jak v jiném světě. Já jsem nikdy v čajovně nebyla, ale můžu vám říct, že i bez špetky alkoholu jsme se bavili naprosto v klidu a já jsem domů přišla kolem půlnoci v tak správně rozjařené náladě, kterou jsem už dlouhou dobu neměla.

Vzhledem k tomu, že kamarádka je o tři roky mladší, tak i lidi kolem ní jsou oproti mně mladší a zatímco oni řeší maturitu, já už mám zase starosti trošku jiné. Je to zajímavé porovnání a vlastně i zjištění, že poblíž žádnou kamarádku svého věku, se kterou bych mohla vyrazit, nemám, ale Káťa je parádní človíček a moc si s ní rozumím, takže to neberte, jakože si stěžuju. Jen jsme se dostali k tématu mého stavu s nálepkou nezadaná a mně tak nějak došlo, že mezi jejími kamarády si asi nikoho neseženu. :-D

V sobotu jsem se opět musela jet pomuchlovat s těmi našimi dvouletými zlatíčky, a i když byli kluci lehce mrzutí, protože si nedali po obědě šlofíka, tak jsem si to užila. A večer se mnou na zábavu Katka s Fildou vyrazili, takže jsem byla v sedmém nebi, jsou to parádní parťáci, přestože byla zábavy plná lidí od nás z vesnice a asi bych se nenudila, s nimi jsem se tam cítila tak nějak líp. A představte si, dorazila jsem v půl čtvrtý. :-D No, takže to asi mluví samo o sobě o tom, že to byla vážně dobrá akce.

Taky se mi poštěstilo snad pořád tancovat a za vydatné pomoci jednoho kluka původem odtud, kterého jsem neviděla už pěkných pár let, jsem se i slušně občerstvovala u baru. S ním souvisí taky trošku problém, protože mi od toho večera začal psát a je na něm vidět, že nechce být jen kamarád... Jenže já mám hned několik ale. Zaprvé, bydlí v Praze a sem jezdí jen na víkendy a já prostě na vztahy na dálku nevěřím. Zadruhé, nechci skákat ze vztahu do vztahu a vyrážet tak klín klínem. A za třetí, i když je fajn a sympaťák, nějak nepřeskočila ta "jiskra". Teď jen otázka, jak mu to nenápadně sdělit...

A potom je taky fakt, že mi teď v posledních dnech, když jsem si od vztahu tak nějak odvykla, přijde, že být chvíli sama nemusí být zase tak zlé. Tím, že jsem teď pořád někde trajdala, tak mi to přišlo po těch letech vztahu osvěžující. Neberte to, prosím, zle... Sama být rozhodně nechci napořád, ale teď je to asi i docela příjemná změna. A jak to vidíte vy? Máte zkušenost s výměnou vztahů? Nedávno mi kamarádka řekla, že by sama být nemohla, jak to vidíte vy?

A jaký byl víkend? :-)

Vaše Lucka