Není všem dnům konec

Poslední dobu se mi zdá, že téma týdne nám nějak chytlo pesimistickou náladu. Alespoň mě se nic veselého pod pojmem zamknuté dveře nevybavuje... Asi to bude tím samotným vyzněním, protože když je něco zamknuté, stává se to pro nás těžko dosažitelné a každé odemknutí takových dveří nás stojí spoustu sil a energie, mnohdy se nám to nepovede vůbec.

Řekla bych, že jsem člověk, který překážky a zamknuté dveře ve svém životě zatím moc neměl a asi ani nevím, jak se s nimi pořádně vypořádat, aniž bych si při jejich zdolávání vylámala všechny zuby. V současné době mě napadají jediné dveře, které jsem si zamknula a jejichž klíč jsem zahodila, a to dveře k Davidovi. Je to smutné a pesimistické, ale je to tak, přesto si ale myslím, že ať už nám nějaké dveře zamkne osud nebo to uděláme my sami, nemusí to být nutně na škodu.

Život je nádherná směs chutí, barev, zážitků a pocitů, kterou můžeme prožívat, ať už budeme procházet jedněmi nebo druhými dveřmi. Pokud nám jedny dveře jsou těsné, tak je prostě zavřeme a otevřeme jiné, které se nám nabízejí. Přede mnou je v současné době ještě několik zamknutých dveří, které nemohu obejít ani podlézt, ale mezi nimi je spousta menších dvířek, které prostě jen utváří tu mou cestičku, skrz kterou si ke svým vytouženým dveřím jdu. Ty velké dveře, jako jsou dveře k úspěšnému dokončení vysoké školy, nastoupení a zvládnutí další vysoké školy či dveře do ciziny, které mě z dálky vábí jako mořské sirény, to jsou mé záchytné body, kterých se držím, ale cesta, po které k nim jdu? Ta může být různá a neznamená, že je nějaká špatná. :-)

Mám trošku dojem, že jsem se do toho zamotala, i když jsem asi napsala to, co jsem chtěla. Měla jsem jen chuť psát o tom, že všechny zavřené dveře nemusí být na škodu. A že zborcení jedné cesty neznamená zborcení celého cíle. :-)

Krásný zbytek dne, zlatíčka.

Vaše Lucka