Každý si žijeme tu svou

Minulý týden jsem si naříkala, že téma týdne je už nějak dlouho moc pesimistické a že by to chtělo něco trošku veselejšího... A vida, tento týden nám naskočilo krásně pozitivní téma, na které by se dalo napsat tisíc veselých a možná i trošku ironických článků o tom, jak nám život strojí jedno velké představení za druhým. A víte co? Já nemám vůbec nápad. Možná jsem minulý týden byla větší optimista než dnes nebo přiletěli mimozemšťané a vytáhli mi z hlavy všechny nápady na nějaký vesele zaměřený článek... Kdo ví?!

Každopádně to, na co si vzpomenu, když si vybavím téma týdne, je naše učitelka z vysoké. Je to super ženská a navíc z praxe, takže nám tehdy nevykládala jen takové ty řeči z učebnice, co nikoho nebaví, ale i skutečné historky a příklady... A abych se k tomu dostala, tak takhle paní nám povídala o tom, jak ráda cestuje, protože ať už je na letišti či vlakovém nádraží, má spoustu příležitostí rozhlížet se kolem sebe a pozorovat dění. Takové ty skutečné momenty, které běžně nezachytíme, tu opravdovou komedii života a divadlo, které vytváříme, aniž bychom si to uvědomovali.

Někdy to zkuste, do té doby jsem to nijak nevnímala, většinou jsem se na vlakáči jen nudila s knížkou a sluchátky v uších, ale pak jsem to zkusila a někdy je to opravdu zábava, když vidíte i to, co sami běžně děláte, aniž byste si to uvědomovali. V mnohých obyčejných gestech najednou naleznete příběh a ten vás někdy upoutá daleko víc, než třeba ta knížka, kterou neustále tahám s sebou.

Ale není to jen o cestování, takovou tu pravou komedii můžete nalézt v každém obyčejném okamžiku, třeba když zkoníte nějaké slovo jako včera můj brácha (dávali Catwoman a on chtěl říct, že by bylo zajímavý, kdyby tě takhle zachránil pes...) a místo psí žena řekl kočičí pes. :D V tuhle chvíli to třeba tak legračně nezní, ale my se včera lámali v kuse jak dlouho. A o tom to je, nemusí to být legrační pro všechny, protože každý má svůj vlastní příběh a svou vlastní životní komedii, ve které ho baví něco jiného.

Znáte ten pocit, když ještě tak strašně chcete spát, ale ono to prostě nejde? Takže se v posteli tak placatíte, dokud vás to nepřestane bavit, aniž byste se cítili lépe než po probuzení... Přesně to jsem měla dnes ráno a i tohle je podle mě součást té běžné komedie, něco chcete, ale jako na potvoru to prostě nejde, i kdybyste se zbláznili.

Vím, že jsem v článku zamotala víc věcí, příklady ze svého života, které na sebe zvlášť nijak nenavazují, ale dohromady tvoří tu mou komedii, kterou žiju každý den, a baví mě. Snad jste se v článku neztratili a líbil se vám. Pokud mi pod článek napíšete nějaký s příkladem nějaké vaší komedie, budu moc ráda.

Vaše Lucka