Šikana jako odstrašující případ

O napsání tohoto článku jsem delší dobu přemýšlela a myslím si, že se třeba najde hodně lidí, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale blog mám od toho, abych tu psala své vlastní názory, tudíž to hodlám provést i tentokrát. V posledních dnech slyším den co den o smrti učitelky, která neunesla vliv šikany a po psychickém kolapsu zemřela.

Tak trošku mi to přijde, že je to přímo sousto pro novináře, nejsou totiž noviny či online deníky, které by o tomto tématu nepsaly, vytahují se posudky psychologů, videa, na nichž studenti učitelku šikanují a kdeco. Kdyby ta chudák ženská neumřela, asi by nikoho z nich nepapadlo se v celém případu takhle šťourat.

Já o té situaci nic osobně nevím, ani nebydlím v Praze, ale stejně na ni mám svůj názor, který se tak trošku možná liší od názorů ostatních. Většina lidí řeší jen to, jaký ta učitelka byla chudák, děcka parchanti, že vedení stálo za nic a mělo by se odvolat, ale... Bude to možná znít hnusně, ale jsou lidé, kteří by prostě učit neměli. Za dobu svého studia jsem se o tom nejednou přesvědčila. Existuje učitel, který již při příchodu do třídy budí respekt, děcka sedí na místě jako přikované a v tiché třídě by bylo slyšet cinknutí špendlíku padajícího na zem, ale pak jsou taky učitelé, kteří ač se snaží sebevíc, pozornost studentů si prostě nezískají, mnohdy ani jejich úctu.

Teď nechci, abyste si mysleli, že vinu shazuju na tu učitelku, to rozhodně ne. Šikana je hnusná věc a každý, kdo se s ní setkal, to může dosvědčit, jen si myslím, že se celá situace dala řešit jinak. Pokud by ta žena odešla z práce, našla si jinou práci jako učitelka, klidně na nižším stupni, či úplně v jiném oboru, tak by dneska možná mohla žít.

Já vím, že se všechno líp řekne, než udělá, ale dospělý a psychicky zdravý člověk by si podle mě takhle srát (promiňte ten výraz) na hlavu nenechal. V případě dítěte je mnohdy pochopitelné, že se nechce svěřit se svým trápením, protože se bojí, že by to pak bylo ještě horší, ale od toho má rodiče, kteří by měli poznat, že něco není v pořádku. Nechci být zlá, jen vidím, jak klesá schopnost učitelů učit, vidím to i teď při studiu na vysoké, takže si myslím, že prostě než abych dělala učitelku ve třídě, kde je mi z toho tak akorát na zbláznění, šla bych radši dělat něco jiného, i kdyby to měla být práce pod mou úroveň.

Nechci se tu zastávat studentů, kteří ji tak sprostě obtěžovali a ubližovali jí, ale pokud by jim to jako kantorka nedovolila, oni by si to taky nedovolili. Tak to podle mě je, všechno je o přístupu a o chování. Měla jsem učitele, kteří měli respekt, stejně jako ty, kteří se mohli postavit na hlavu a stejně jejich výklad šel jedním uchem tam a druhým ven. Bohužel, kvalitních učitelů, kteří opravdu učí a umí, je v téhle době čím dál méně. Já potkala jednu učitelku na základce, jednoho učitele na střední a pár pedagogů na vysoké, ale na tři školy a takovou spoustu vyučujících, to opravdu není žádný zázrak.

No, co jsem tíhle vším vlastně chtěla říct? Někteří to snad pochopili při čtení, jiní se na čtení vyprdli po prvních řádcích, ale chci říct, že každá mince má dvě strany. Dnešní děti jsou živější, drzejší a drsnější než jaké jsem měla spolužáky já, ale přesto to nemusí být notně jen jejich vina. Pokud totiž učitel ukáže svou slabost, děti toho využijí. A pokud paní neměla odvahu na to, aby situaci řešila sama, například tím zmíněným odchodem, tak si bohužel podle mého názoru sama zatloukla hřebíček do rakve, i když to zní tvrdě.

Vaše Lucka