Důležitá je cesta, ne cíl

Není to poprvé, co slyším o podobném tématu a myslím, že asi všichni jsme tohle, co by a kdyby už za posledních pár let několikrát zaslechli. Ono jde asi hlavně o to, že nám poslední dobou všechny věštkyně a prognózy hrozí koncem světa stále častěji, i když zatím - pro nás naštěstí - se všichni pletou.

Často jsem viděla seznamy věcí, které by člověk chtěl naposledy udělat, kdyby mu zbýval jediný den života. Některé se vázaly k sexu, jiné k oblíbeným postavám, které by člověk chtěl potkat. Někdo by si přál chovat se přirozeně, bláznit, aniž by se staral o to, jak se na něj druzí dívají, někdo by si chtěl vyřídit staré křivdy s nepřáteli...

Já popravdě nevím. Celé tohle téma mi velmi připomíná film Než si pro nás přijde s mým oblíbeným hercem Morganem Freemanem, pokud jste neviděli, doporučuji shlédnout. Nevím, co bych ten poslední den chtěla dělat, a dost možná je to právě tím, že ještě nejsem připravená na to, abych strávila svůj poslední den v životě, ale dovedu si představit cestu, kterou bych ke svému poslednímu dni chtěla projít.

Přála bych si žít tak, abych jednou, až budu umírat, nelitovala věcí, které jsem v životě udělala nebo neudělala. Už teď vím, že cesta v mém životě, jak mi kdysi vyložil jeden člověk z karet, bude komplikovaná a strnitá, a to nejen proto, že mi to kdysi někdo pověděl, ale především proto, že jsem si tu cestu vybrala. Já totiž chci poznat svět, chci cestovat a pracovat v cizině, třebaže to bude znamenat odloučení od rodiny, na které mi tolik záleží. Jenže někdy člověk prostě v srdci cítí, že pokud něco neudělá, tak to pro něj bude děsná chyba.

To je takový motor, který mě žene dál, když mi všichni tenhle plán vymlouvají. Je to důvod, proč nedám na jejich slova ohledně toho, že ve světě na mě nikdo nečeká s otevřenou náručí. Protože já nečekám otevřenou náruč, čekám zkušenost, znalost něčeho nového a neobvyklého. Chci prostě něco zažít, a ačkoli bych si přála založit brzy vlastní rodinu, aby moje děti jednou měly mladé rodiče, jako mám já, tohle prostě chci víc. Protože by byla škoda, kdybych si jednou, až budu mít rodinu a hypotéku řekla, že jsem vlastně nic neviděla a nezažila.

Takže to je asi to, co jsem chtěla říct. Na poslední den nejsem připravená, ale dovedu si představit, co budu dělat, abych až konec jednou přijde, nebyla zklamaná sama sebou. A co vaše cesta, už ji vidíte?

Vaše Lucka