Jeden dlouhý a těžký den...

Dobrý večer, zlatíčka,

tak nějak jsem si myslela, že na psaní nebude nálada, když se stalo vše, co se stalo... Jenže člověk asi podceňuje váhu toho, co má rád. Nechci říct, že mám náladu na psaní o veselých a radostných věcech, i když se většinu dní snažíme všichni myslet na jiné věci než smrt, dnešek byl těžký. Dnes měl totiž děda pohřeb.

Byl to můj první pohřeb, nikdy jsem na žádném nebyla, možná proto to pro mě bylo o tolik těžší. Můj děda znal spoustu lidí a podle toho vypadala i pohřební síň, ve které se to vše odehrávalo... Nejhorší na dnešku bylo to, že všechna bolest, kterou jsme se od čtvrtka snažili utěšit a uklidit pod povrch, se dnes opět vydrala na povrch. Můj úkol za tu dobu byl pro mě obzvlášť těžký, protože mě rodina požádala o napsání projevu, který se potom na pohřbu četl. Myslím, že i když to zpočátku bylo těžké a přes slzy jsem moc na klávesnici neviděla, jsem nakonec pochopila, co chci napsat. Nechtěla jsem smutnit nad dědy odchodem, chtěla jsem vzpomínat na krásné chvíle, které jsme všichni zažili.

Asi se mi to nakonec i povedlo, alespoň to lidé říkali... Neříkám to, abych se pochválila, na tomhle není co k chválení. Spíš jen proto, že jsem chtěla, aby na dědu byla hezká vzpomínka. Už tahle rána pro nás byla dost a dnes večer, v den už tak dost těžký, se ozvala druhá babička, že jí našli nějaké boule na štítné žláze a bude muset na operaci. Vzorky se pošlou na histologii a uvidí se, o co se vlastně jedná. Za normálních okolností by to člověka asi tolik nevzalo, ale v tenhle den? V čase Vánoc?

Můžu upřímně říct, že tohle bych nepřála nejhoršímu nepříteli. Vidět tolik bolesti, cítit ji a vědět, že nepomůže nic než čas, to by porazilo nejednoho siláka. Stejně jako dnes večer po tom všem řekl můj taťka, i já se marně ptám, co jsme komu udělali. A nějaké těšení na Vánoce mě opravdu úplně opustilo. Ještě ani nemám dárky a nevím, s jakou náladou je půjdu nakupovat...

Přeji Vám krásné svátky plné radosti a společných chvil s blízkými. A omlouvám se za svou depresi, jinak prostě v tuhle chvíli psát nedokážu.

Vaše Lucka