Sabotáž vlastního vztahu

Dnes za vámi přicházím s menším dilematem. S přítelem máme totiž takovou nepsanou dohodu, že od pondělí do středy, kdy chodím do školy, spím normálně doma, ale ve středu večer už obvykle přespávám u něj, abych ve čtvrtek brzy ráno, když on jde do práce, přejela domů a potom jsme se odpoledne zase viděli, takže od středy prostě spím u přítele. Tento týden nám to zkomplikovaly dvě věci. Jednak jsem ze školy nepřijela už ve tři, ale až v šest, on k tomu byl ještě do večera v práci, a potom taky mi nebylo vůbec dobře.

Nevím, jak vy, ale když mi není dobře, mám chuť se vyléčit. A úplně si dovedu představit, jak by se mi moje nachlazení léčilo v jejich chladném domě. Takže jsem příteli napsala, že budu doma, abych se uzdravila, a jelikož se mi ani ve čtvrtek, ale ani dnes neulevilo, chtěla jsem být ještě dnes doma. No, holky, jsem jenom já divná, když chci nemoc léčit sama nebo je nás víc? Můj přítel to totiž naprosto nepochopil. Já chápu, že se mnou chce být, však já s ním taky, ale abych se zvýšenou teplotou jela dnes večer k němu, mi prostě nepřišlo rozumné. Proto jsem navrhla, že se uvidíme zítra - a co si myslíte, že ten můj chlap udělal? Normálně se urazil!

Je teda pravda, že on je splachovací, takže naštvanej nikdy bejt nevydrží, ale mě to rozčílilo. Vzhledem k tomu, že on pracuje, zatímco já studuju, by snad měl být rád, že ho nechci nakazit, ne? A potom, já sakra taky nechci ve škole zameškat, takže se radši vyležím, když mám volno, abych potom mohla do školy a zase za ním, ale to asi chci moc, když chci, aby něco tak jednoduchého pochopil.

A radši už vůbec nezmiňuju, že když mi není dobře, tak jsem prostě ráda, když můžu ležet, koukat na pohádky a srkat u toho teplý čaj. Můj přítel nekouká na pohádky, nevydrží klidně ležet a i když to u nich dobře znám, prostě jsem ráda ve svém. Nevím, jak to víc popsat, ale mám ráda svoje pohodlíčko, když mi zrovna není do zpěvu. Nehledě na to, že jsem si myslela, že bych mohla dohnat nějakou tu seminárku, když už se teda celý den válím v posteli...

No řekněte, není snad lepší se vyležet a potom se vidět v klidu? Já nevím, někdy si připadám, že náš vztah sabotuju, ale na druhou stranu, přeci nechci nic nesplnitelného, ne? A i když pochopím, že prostě chce jen být se mnou za každou cenu, jsem potom tedy špatná, když v takovéhle chvíli chci spíš být sama?

Vaše Lucka