N jako nehty

Dnešní téma budou nehty. Mám k tomu hned několik důvodů... Jednak zbožňuju různě barevné a veselé nehty, obdivuju, když někdo umí vytvořit hotovou koláž na tak malém prostoru, a jednak jsou nehty moje slabá stránka.

Říkám slabá stránka, protože to tak opravdu. Od dětství mě totiž pronásleduje naprosto nechutný zlozvyk, který se jmenuje kousání nehtů, a přestože se moji rodiče za pomocí pepře na rukou pokoušeli můj zlozvyk zničit, nepodařilo se. Já jsem se později snažila svoje nehty zachránit za pomoci hnusně chutnajících laků, ale ani to nepomohlo.

Když se kontroluju, mám nehty relativně bez potíží, slabé a ne moc dlouhé, ale nekoušu je. Jenže jakmile jsem nervózní, pustím si film nebo se jen zakoukám do blba, reflexy ke kousání se mi vrací. Není zrovna příjemné, že se vám tu svěřuju s tím, jaký odporný zlozvyk mám, ale je to má součást a já o tom chci napsat. Zvlášť proto, že ruce jsou naše vizitka, i když si to mnohdy neuvědomujeme.

Já jsem tenhle svůj zlozvyk vždy brala jako mindrák a teprve na vysoké jsem se s tím rozhodla něco dělat. Řekla jsem si, že když prostě nejsem schopná zabránit si, abych nehty kousala, rozhodla jsem se "vyměnit" je za lepší a tvrdší materiál, co prostě neprokousnu. A tak jsem se dostala ke gelovým nehtům, a ačkoli spousta lidí kritizuje, jak nehty po nich vypadají (neříkám nic, je to pravda), pro mě to byl ohromný pokrok. Hlavně pokrok v tom, že se mi dost zvedlo sebevědomí.

Dneska se můžu bez obav prohrábnout ve vlasech, podrbat na nose nebo mít prostě ruce jen volně a viditelně položené. Jeden by nevěřil, co nehty dokážou udělat s naším sebevědomím. Na závěr snad jen otázka, co si o gelových nehtech myslíte vy?

Vaše Lucka