Jak jsem poznala Paříž

Mám tak trošku chuť protáhnout vás světem, proto jsem si připravila cestu do Paříže, kterou jsem navštívila v rámci praxe - někde jsem se už určitě zmiňovala, že na VŠ studuju cestovní ruch, takže odtud to pochází. :) Pro oživení jednotlivých událostí použiju části ze svého deníku z praxe, takže to bude taková moje osobní zpověď, snad se bude líbit, i když asi nebudu úplně optimista.

Naši cestu jsme započali se zpožděním asi necelých třiceti minut, které nejspíš způsobily problémy s hustou dopravou, což jsem pouze odhadla, protože nám nikdo nic bližšího neřekl. Jakmile jsme se ocitli v autobuse, začala naše osmnáctihodinová jízda do centra Paříže, která zahrnovala několik hygienických přestávek a také spací pauzu, která byla na okraji Paříže u benzínové pumpy, abychom nemuseli prohlídku začít už v půl čtvrté ráno, čemuž by se dalo nejspíš předejít, kdybychom vyjížděli později. Protože se jednalo o školní akci (praxi), součástí byly i úkoly, které začaly už po cestě, kdy jsme postupně prezentovali referáty na úseky cesty. Jeden by nevěřil, ale ono to díky nim docela i utíkalo. A když potom naši "animátoři" přidali filmy, bylo to teprve bájo. :)

První prohlídkový den nám příliš zvesela nezačal, přijeli jsme do šedé, mraky zakryté Paříže, všichni značně unavení a nevyspalí po dlouhé cestě. Začali jsme u Pantheonu a skrz Lucemburské zahrady a kolem dalších památek jsme se dostali k Louvru.

Nálada nebyla nejlepší, takže nebylo divu, že celou prohlídku Louvru někteří ani neabsolvovali a raději se posadili na lavičky kolem, kde trávili rozchod, nebo se přesunuli do nějaké kavárny. S postupem času přibývalo deště a špatné nálady, takže prohlídku břicha Paříže už jsme absolvovali mírně apatičtí a nepříliš nadšení, k dobré náladě nám nepomohlo ani to, že Notre Dame byl uzavřený z důvodu nějaké slavnosti. K večeru jsme měli sraz opět v Louvru, avšak i zde nastala půl hodinová pauza, než se k nám připojily dvě dívky, které se někde ztratily, a potom další půlhodinová pauza, než přijeli řidiči.

Druhý den ráno bylo počasí o něco příznivější, všichni jsme posíleni spánkem byli i lépe naladěni, a tak mohla v devět hodin ráno začít naše cesta do Versailles. Jakmile jsme dorazili, nedala se přehlédnout tlupa černochů, kteří by vám za euro kromě modelu Eiffelovy věže prodali i vlastní matku, stejně jako se nedala přehlédnout téměř nekonečná fronta ke vstupu. Díky tomu se někteří rozhodli nejprve navštívit zdejší trh. Ve frontě jsme strávili hodinu a čtvrt, která překvapivě rychle utekla, a potom už jsme byli vpuštěni do areálu zámku. Poté se nám zhoršilo počasí a tak jsme se s autobusem vydali na La Defénse, což je moderní a obchodní čtvrť, kde jsme se mohli před studeným větrem a deštěm schovat do podzemních obchodů. Zpáteční cestou jsme provedli okružní jízdu kolem památek Paříže, což značně pozvedlo naši morálku, jelikož vyšlo i slunce.

Třetí den začal vyloženě krásně, slunce svítilo a teplota byla příjemná, hned na začátku dne při prohlídce Invalidovny už mnozí začali odkládat bundy a svetry. Poté jsme se autobusem přesunuli k Eiffelově věži, kde se to již hemžilo lidmi, takže jsme si museli vystát hodinu a půl frontu na lístky, abychom se nahoru vůbec podívali. Přesto to byl ale pohled, který stál nejen za čtyři eura, která jsme zaplatili u vstupu, ale i za tu dřinu pří výstupu 700 schodů. Já s kamarádkou jsme rozchod strávily návštěvou Trocadéra, odkud byl na věž úžasný výhled.

Slunečné počasí nám vydrželo, a tak jsme se mohli vydat na Montmartre. Prokličkovali jsme uličkami města, podívali jsme se na Moulin Rouge, hospůdku, kde pobýval Picasso, poslední malou vinici v Paříži a vše jsme završili ukázkou komplexu Sacré Coeur. Celý den jsme zakončili projížďkou po Seině, která nám ukázala Paříž z té romantické stránky.

 

Čtvrtý den ráno jsme odjeli navštívit místní parfumérii, avšak nejen obchod, nýbrž i muzeum s anglickým výkladem. Mohli jsme také vidět budovu opery, kolem které jsme prošli při cestě do zahrad kolem Louvru. V místě, kde zahrady končí u náměstí Concorde, jsme si stanovili sraz a odtud byl potom rozchod, někteří se vydali na prohlídku Notre Dame, který jsme předtím nemohli navštívit, jiní se vydali za svými vlastními cíly.

Večer jsme se sešli na domluveném místě a vydali jsme se k autobusu, u kterého jsme vyčkali do tmy, abychom viděli noční Paříž. Celý zájezd jsme tak tedy zakončili pohledem na osvícenou Eiffelovu věž z vyhlídky na Trocadéru, odkud jsme se potom už vydali na cestu domů.

Tak doufám, že vás můj pohled na Paříž příliš nenudil... Já jen chci říct, že když jsme se vraceli, byla jsem vážně zklamaná. Místo romantického místa, které znám z fotek, jsem našla šedivé a nepěkné město, ale později jsme se s holkama shodly, že kdybychom Paříž navštívili třeba s přítelem nebo blízkými, měly bychom program podle sebe, víc času a lepší počasí, užily bychom si to víc. Takže nechci odrazovat, je to určitě zážitek, ta architektura a všechno, to je paráda, z výhledu na Eiffelovce jsem byla úplně unesená (a to se bojím výšek!), stejně tak i ty uličky u Montmartre byly pro mě to pravé, zkrátka na všechno je dvojí pohled. :)

Vaše Lucka