Ch jako chemie

Existují dvě různá pojetí dnešního článku a já si zatím nejsem tak docela jistá, kterému se budu věnovat. Asi se trošku ponořím do obou, nejdřív tedy pro mě nepříjemnější pojetí chemie...

Když se řekne chemie, asi každý si pod tím slovem umí něco vybavit, já osobně třeba ampulky a kádinky, ale především nekonečné množství chemických názvosloví, co mi do hlavy nikdy nelezly. Přírodní vědy mi vůbec vždycky dělaly trochu problém a tak, světe div se, chemie způsobila, že jsem musela na svoje první a poslední doučování v životě. Nebylo to tak zlé, učil mě sympatický učitel v důchodu, ale byl to pro mě jako pro studentku, která se nikdy učit nemusela, aby měla dobré výsledky, celkem šok.

Ono na druhou stranu, tohle doučování přišlo na střední, kde jsme skutečně chemii brali celkem vážně, zatímco na základní škole jsme v hodinách chemie s naší ředitelkou chodili na počítače a dělali prezentace o chemických tématech. Asi každý si dovede představit, kolik znalostí nám z takových hodin zbylo, že?

Ale teď už asi dost o tom nepříjemném, hurá k příjemnému pojetí chemie. Asi všichni víme, jak to mezi některými osobami dokáže jiskřit. Někdy se zkrátka stane, že dvě osoby jsou k sobě přitahovány tak moc, že jim to prostě nedá. Nemůžeme s určitostí říct, co je k sobě táhne... Mnohdy to jsou lidi, kteří jsou si protiklady, nehodí se k sobě a nerozumí si, přesto je ale mezi nimi něco magického, co je přitahuje k druhému jako magnet.

A já se ptám, co to je? Je to reakce na chování, které ten druhý má? Je to snad naše živočišná reakce na pach toho druhého? Nebo je v tom něco víc, něco magického a trošku kouzelného, co nám prostě hlava nebere, ale srdce pořád poskakuje jako po dávce dopingu? Co myslíte? :)

Vaše Lucka