C jako citát

Musím říct, že vymyslet, o čem napíšu článek na téma písmenko C, mi dalo celkem dost práce a nakonec nápad vlastně přišel sám od sebe. Nedávno jsem někde na facebooku viděla obrázkový citát, který můžete vidět výše... Musím říct, že jsem se u něj pousmála a šla dál, ale dnes ráno, když jsem jela do školy, jsem se nad tím víc zamyslela...

Popravdě, asi to zná každý, kdo jezdí autobusem či vlakem. Většinou se každý z nás snaží co nejrychleji nastoupit, aby si pro sebe zabral místo, jenže nám většinou nestačí jen jedno místo, obvykle si vedle sebe položíme tašku, abychom ukázali, že tady je už plno. Dnes, když jsem jela vlakem, mi tak nějak došlo, že je to vlastně pravda.

Já osobně strašně ráda jezdím v kupé, takže si tam vždycky sednu k okénku, natáhnu nohy před sebe a většinou podřimuju, jenže někdy prostě nespím a pozoruju, kdo ke mně přistoupí. A tak nějak sama cítím, jakou energii vysílám, většinou je to jasné sdělení: "Tady už sedím já!". Jasně, zní to blbě, ale můj prvotní reflex je dívat se děsně zaujatě do krajiny, předstírat spánek a vůbec se tvářit, že mě nic jiného nezajímá. Výsledek? Většinou jdou lidi dál, aniž by mě v mém zaujetí rušili.

Nicméně, nedělám to jen já, stačí se rozhlédnout v nějakém dopravním prostředku kolem sebe a určitě to zpozorujete taky. Vlastně mě až mrazí, jak pravdivý ten citát - co se mě týče - je. Já totiž zbožňuju psy a nebyla bych to já, kdybych alespoň to ahoj kdejakému chlupáčovi, co potkám, neřekla. Nevím, je to prostě reflex. Stejně jako je reflex odvrátit pohled od přistupujících lidí v autobuse.

Asi jsem tímhle článkem nechtěla nikoho poučovat, to ne, spíš jen pobídnout k zamyšlení, v čem asi tkví ono jádro pudla. Je to snad tím, že jsme si zvykli na internetový kontakt přes facebook, icq a já nevím, co ještě dalšího, že nám tolik vadí osobní kontakt? Nebo je to jen můj osobní problém? Ale abych se vrátila k těm citátům, tak mi vlastně došlo, jak moc pravdivé je to, nad čím se jen pousmíváme. A že je možná čas se nad tím zamyslet a příště se v dané situaci zachovat jinak.

Když převládnou emoce, rozum už toho moc nezmůže.

Vaše Lucka