První drabble tohoto blogu o magické přitažlivosti, kterou tak nějak nejde ignorovat.

Díval se na mě. Cítila jsem jeho pohled v zádech a nemohla jsem se ubránit tomu, abych se na něj nepodívala. Oči jako noc, ostře řezané rysy, na tváři jednodenní strniště… Vypadal dokonale, přesto jsem se snažila se na něj nedívat a nevšímat si ho. Mám život dost komplikovaný na to, abych si do něj tahala chlapa, a tohle není ten typ, na kterého ráno zapomenete.

Držel se zpříma, svou výškou převyšoval ostatní, kteří se hnali na parket či z něj, z rukávů černého trička mu vykukovaly silné paže pokryté svaly. Srdce mi bušilo až v krku, když jsem si představila, jak asi vypadá jeho tělo. Nepochybovala jsem o tom, že bude vypracovaný a pevný jako skála. Zkousla jsem si ret. Jako by snad tušil, o čem přemýšlím, vyslal ke mně jeden tajemný úsměv a jeho oči mě dál probodávaly pohledem.

Když jsem odkládala svou skleničku na pult a říkala kamarádce, že si musím odskočit, dobře jsem věděla, že na toalety nedojdu. Jakmile jsem kolem něj prošla, cítila jsem, že mě následuje a snažila jsem se jít co nejladněji. A jakmile jsem se za rohem otočila a pohlédla do jeho očí, bylo dokonáno. Dnes v noci se v nich ztratím.

Vaše Lucka

5 Komentáře