Zůstat pozitivní

Zdravím, zlatíčka!

V poslední době blog skutečně flákám a když už se rozhodnu něco napsat, přijde mi, že si jen stěžuju, ale můj život se dost komplikuje. Kromě starostí s babičkou a pendlováním mezi prací, školou a nemocnicí za Lukášem, mě potkalo i zkouškové. Co vám budu povídat, žádná sláva. Moje studium končí. Na jednu stranu je mi z toho smutno, že inženýra nedodělám, na druhou stranu se mi dost ulevilo. Vlastně jsem v tomhle ohledu pořád jen plnila očekávání rodičů a přátel, nebyl to můj sen. A teď když se to všechno nakupilo, spejchlo to jak domeček z karet.

Po událostech s babičkou a Lukášem, o kterých jsem psala v minulém článku, se série katastrof pořád valí na mou hlavu. Jedna z posledních takových třešniček na dortu bylo, když si sestřenka usekla prsty při sekání trávy a protože má malé miminko, na které jsou potřeba ruce dvě, lítali jsme jí pomáhat, jak jen to šlo. Pak vyvrcholily mé studijní neúspěchy, jak jsem psala výše a nakonec se mi podařilo včera nabourat Lukášovi auto... Naštěstí se nikomu nic nestalo, odnesly to jen plechy, bohužel na tom našem vozítku to byla dost fatální rána na čumák, takže jsem zvědavá, zda to vůbec rozchodí.

Upřímně doufám, že tahle šňůra problémů, starostí a neúspěchů už brzy skončí a začínám se poohlížet po nějaké práci, do které bych už mohla nastoupit trvale. Já jsem dost pozitivní člověk, snažím se dívat na to dobré, ale někdy to prostě jde hůř než jindy. Tímhle článkem chci říct dvě zásadní věci. Ta první je, že se pokusím udělat něco se svou aktivitou zde na blogu a ráda bych to tu trošku rozproudila. A tou druhou je skutečnost, že i když nám pod nohy padají klacky a nebe se mračí, vždycky je důležité myslet na to dobré. A ono se vše nakonec v dobré obrátí.

Vaše Lucka