M jako maminka

Nedávno jsem četla moc hezký článek o tom, jak si máme vážit svých rodičů, se kterým naprosto souhlasím, dnes bych se chtěla věnovat našim mamkám, maminkám a mamčám, protože si to zaslouží. V životě každého je asi někdy horší a někdy lepší období, kdy se svou mamkou vychází líp nebo hůř. Každá z nás máme taky s mamkou asi trošku jiný vztah, někdo ji bere za kamarádku, někdo za svou oporu a rádkyni, jiní se jí naopak zase vůbec nesvěřují.

Já osobně mám svou mamku moc ráda a doufám, že jí to dávám dostatečně najevo, protože pro mě dělá spoustu věcí, které mnohdy beru jako samozřejmost. Někdy mě ale dokáže dostat i taková maličkost, jakou je svačina, když jedu na celý den do Jihlavy... Třeba zrovna tu svačinu asi ani moc neřešíme, mnozí rodiče v dnešní době jen strčí dětem peníze, aby si svačinu koupily ve škole, ale i tak... Já nevím, přijde mi v té domácí víc citu, i když si sama mnohdy sváču kupuju v bufetu.

Ale já tu nechci řešit svačinu. Chci jen zdůraznit, jak moc bychom si svojí mamky měli vážit, protože v životě už žádnou jinou mít nebudeme. Tak možná příště, až po nás bude chtít, ať uklidíme nádobí, bychom se mohli zvednout a udělat to dřív, než se na to vrhne sama. Nebo až dorazí domů ověnčená taškami, možná můžeme jít a pomoct uklidit nákup... I maličkosti se počítají. Mamka si to zaslouží.

Pokud se chcete zasmát, na internetu koluje tato slohová práce žáčka základní školy, která právě maminku vystihuje velmi dobře, takže se můžete pustit do čtení.

Rodiče se dělí na dvě části: matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Doma se potom ještě skládá z manželky, matky, kuchařky, uklízečky, pradleny, zásobovačky, účetní, vychovatelky... Ostatní si nepamatuji, ale máma toho umí vyjmenovat víc, jako např. služka, otrok a jiné. Matka se vyznačuje tím, že se zázračně nachází na více místech najednou, umí v jedné chvíli myslet na sto věcí, přičemž deset věcí dělá současně.

Vidím na vlastní oči, jak po návratu z práce dá vařit vodu na sporák, zatímco zadělá na buchty. Přitom jí běží pračka, do které chodí vyměňovat prádlo, mně vymýšlí věty oznamovací, tázací a rozkazovací a naší Olinku zkouší z velké násobilky. Ve volném čase stačí i vyžehlit . Že potom přebalí malého Karlíka a udělá mu Sunar s krupicí si ani nevšimnu. Dvě oči mi na to nestačí. Když potom zasedneme k večeři, všechno je připravené na stole, já mám na teplácích zašité nové díry, Olina má umyté vlasy a prádlo visí na balkoně. Potají si mámu prohlížím. Máma má opravdu jen dvě ruce a přece, když přijde domů z práce má v jedné velkou a malou kabelku, v druhé dvě síťovky s nákupem a v třetí... Ne, vždyť jsem už povídal, že má jen dvě ruce, ale nese i Karlíka ve fusaku.

Otec se neskládá ani nerozděluje. Nachází se v zaměstnání a doma, ale doma ho najdete málokdy. Kromě snídání a večeření, když sedí u stolu, vyskytuje se obyčejně v křesle nebo na gauči a bývá zakrytý novinami. Zanechává po sobě vždy totožné stopy: rozevřené a převrácené noviny a cigaretový popel, někdy i v popelníku. Na rozdíl od mámy, i když má taky dvě ruce, přichází domu s rukama prázdnýma. Jestli umí násobilku nevím, ale psát asi neumí, protože mi ještě žákovskou knížku nikdy nepodepsal. A ani není prozkoumané, proč patří do skupiny rodičů, když na rodičovské sdružení vůbec nechodí. Jak umýt auto ještě nezkoušel.

Pan učitel povídal, abychom se při psaní tohoto úkolu zamysleli nad prací svých rodičů. Ve škole přidělují žáka, který řádně nepracuje a neučí se, dobrému a snaživému žákovi, aby se od něj něco naučil. Tak si myslím, že při svatbě přidělují muže ženám, aby je ženy něčemu dobrému naučily a měly na ně dobrý vliv. Mojí mámě se to zatím bohužel nepodařilo.

Vaše Lucka