Jedno proklaté ráno

Zdravíčko. :)

Dneska mám teda ráno, to vám povím. :D Celý tenhle týden jsem si zařídila studentské volno, takže se válím, co si myslíte, že dnes ráno nenapadlo mého mladšího bráchu, když ve čtvrt na sedm vstával? Ano, rozsvítil mi v pokojíčku, zabila bych ho, fakt že jo. O tom, že v noci zase usnul na ovladači a někdy kolem půlnoci jsem tak po samovolném zapnutí televize měla budíček, radši ani nemluvím. Někdy je to s těmi mladšími sourozenci fakt kříž. :D

Ale jdeme dál, plánovala jsem si, že budu spát dlouho, jenže venku je tak hnusné počasí, že déšť u nás bije do oken jako šílený a luft, co se venku zvedá, naráží do oken stejnou silou, a to máme okna dva roky nová! Takže jsem se po dlouhém převalování ze strany na stranu nakonec přeci jen zvedla z postele a vylezla jsem ze svého zahřátého místečka, abych si dala něco k snídani. Opět u nás nic nebylo, snad ani nebudu zdůrazňovat, že mamka pracuje v Jednotě, takže by u nás teoreticky mělo být pořád něco, ale tak opět nic...

Netrvalo ani deset minut a domů přišel taťka, ne že by mi to vadilo, ale plánovala jsem si, že budu mít byt sama pro sebe, že se budu trošku roztahovat, pouštět si nahlas hudbu a vůbec, že prostě budu mít svoji chvilku. Jenže osud tomu chtěl a u nich v práci dneska nejde elektřina, takže jsem dostala za úkol přepsat mu nějaké cenové nabídky... A teď tu sedím, všechno už mám přepsané a tak strašně mě svědí nos, že to snad ani není možný! Pšíkám jak blázen a ne a ne se toho zbavit, no nenaštvalo by vás to?

Vaše Lucka