Hunger Games

Tak jsem tu se slibovanou recenzí na knihy Hunger Games, po zralé úvaze jsem se rozhodla, že ohodnotím všechny tři najednou, protože by nemělo moc cenu se s tím piplat zvlášť, jelikož jako celek mi to přijde lepší. :)

Autorka: Suzanne Collinsová

Počest stran celkem: 688

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Zdík Dušek

Datum vydání: 2011

Anotace:

Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger Games začínají...

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger Games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Do hry však vstupuje šestnáctiletá Katniss, která se nehodlá podřídit... Překvapivé výsledky zápasu povzbudí obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?

Recenze:

Popravdě ani nevím, co jsem čekala, když jsem začínala číst první knihu. Líbil se mi film, říkala jsem si, že mě zajímá, jestli je i knížka tak dobrá - většinou samozřejmě bývají ještě lepší. Teď po přečtení knih můžu říct, že nevím, nevím, co je podle mě lepší, protože oboje na mě zanechalo silný dojem.

Je fakt, že vzhledem k tomu, že když jsem film viděla jako první, dokázala jsem si živě představit obličeje postav, mnohé stejné dialogy z knihy jsem si pamatovala z filmu, ale přesto byly věci, co mě překvapily - různé dějové linie a zvraty. Například to, odkud Katniss nakonec opravdu získala medailonek reprodrozda, jak musela převzít roli živitele rodiny a z jisté části i roli matky pro Prim.

Kniha ukázala samozřejmě mnohem víc, všechny dějové linie jsou propracovanější, vidíme detaily, to, jak se Katniss cítí a co ke komu cítí. (Strašně mě překvapilo, že si připadá, že Peetovi něco dluží za chleba, co jí jako hladovějící hodil, přestože ve filmu mi přišlo spíš, že pohrdá tím, jak jí ho hodil k nohám.) Jsou zkrátka věci, co vám ukáže jenom kniha. A autorka vážně dobře vystihla všechno, dokáže barvitě popisovat okolí, líčí pocity, skoro jsem viděla přípravný tým, který kolem Katniss běhal v kapitolu, stejně jako jsem si dokázala představit pocity při hře i po ní, místa byla vykreslena fakt suprově!

Ale abych nekřivdila filmu, hrozně mě překvapilo, že takové ty filmové scény, ve kterých je jen prezident Snow a jeho poradci, autoři hry atd., vlastně v knize vůbec nejsou. Nejprve jsem se domnívala, že budou třeba oddělené scény pohledu Katniss a Snowa, ale ne, za to dávám rozhodně filmu plus, protože tam mě potěšilo vidět, jak se k jednotlivému chování staví kapitol, to v knize nevidíte, tam padají jen ty důsledky a různé domněnky toho, co se může dít...

Takže já vlastně hodnotím velmi pozitivně obojí, dokonce bych řekla, že film rozhodně není zklamáním pro ty, co knihu četli. Možná na to budou mít jiný názor ti, kteří nejdřív četli knihu a potom až viděli film, ale já jsem naprosto spokojená a přečtení doporučuju nejen všem vášnivým čtenářům, ale i těm, kteří mají rádi film a prostě se chtějí dozvědět něco víc o tom, co se děje Katniss v hlavě. :)

Konec mě naprosto překvapil, to jsem fakt nečekala, nebudu prozrazovat pro ty, co se těší na film nebo knihy ještě nečetli, ale stojí to rozhodně za přetení už jen kvůli tomu, aby jeden věděl, jak to vlastně skončí. Akční scény posledního dílu mi přišly hodně barvité a živě jsem to před očima viděla, takže za mě jedině kladné hodnocení. :)

Hodnocení:

Jo, vytáhla jsem vysoké hodnocení, ale je to jak za film, tak i za knižní podání, obojí se vzájemně doplňuje a já si prostě myslím, že si tu desítku zaslouží!

Ukázka:

"Nikdy nechci mít děti," říkám.

"Já bych možná chtěl. Kdybych nežil tady," říká Hurikán.

"Jenže tu žiješ," odsekávám podrážděně.

"Zapomeň na to," vyštěkne on. Celý rozhovor je na levačku. Odejít? Jak bych mohla opustit Prim, jedinou osobu na světě, u které jsem si opravdu jistá, že ji miluji? A Hurikán je zase zcela oddaný své rodině. Nemůžeme odejít, tak proč ztrácet čas tím, že o tom budeme planě debatovat? A i kdybychom odešli… i kdybychom odešli…, kde se vzaly ty úvahy o dětech? Mezi mnou a Hurikánem nikdy nebylo žádné romantické pouto. Když jsme se seznámili, byla jsem hubená dvanáctiletá holka, a přestože on byl pouze o dva roky starší, vypadal jako muž. Trvalo dlouho, než jsme se vůbec spřátelili, přestali se handrkovat při každé výměně a začali si pomáhat.

Vaše Lucka