Bajky barda Beedleho

V knižní inspiraci na červen jsem si pořídila Bajky Barda Beedleho, na které vám dnes s radostí přináším recenzi. Ač se jednalo o krátkou knihu, která se četla skoro sama, nemohla jsem se ke čtení nejprve dokopat a poté jsem zase neměla čas. Teď jsem se ale rozečetla a překonala jsem tu bariéru lenosti, takže se brzy můžete těšit na další recenzi jedné z uvedených knih.

Originální název: The Tales of Beedle the Bard

Autor: J. K. Rowling

Žánr: Fantasy, dětské

Počet stran: 140 stran

Nakladatelství: Bloomsbury 2008

Přeložil: Pavel Medek

Anotace:

Prastaré pohádky, které pro kouzelnou společnost sesbíral a uspořádal bard Beedle. Pohádky, které jsou každému kouzelnickému dítěti čteny na dobrou noc. Pohádky, které Hermioně odkázal Albus Brumbál. A také pohádky, které si Harry Potter málem přečetl příliš pozdě - právě v nich totiž objevil důležitou informaci, která mu nakonec zachránila život v boji tváří v tvář nejstrašnějšímu černokněžníkovi všech dob - lordu Voldemortovi.

Recenze:

O knize jsem přemýšlela už dlouhou dobu, než jsem si ji pořídila, ale popravdě jsem vlastně netušila, co se v ní ukrývá. S radostí jsem četla všechny knihy Harryho Pottera a musím říct, že Bajky velmi mile dokreslily celou atmosféru kouzelnického prostředí. Ač se jedná o knihu určenou dětem, dospělí si v ní určitě spoustu najdou a odnesou. Stejně tak doplněné myšlenky Albuse Brumbála nám mnohdy objasní, co se za jednotlivými událostmi vlastně skrývalo, aniž by nám předtím docházel hlubší podtext.

Zajímavé je, že ač se jedná o pohádky, ne všechny končí šťastně. Příběh chlupatého srdce mi přišel až skoro dost drastický, ale přesto promyšlený a velmi zajímavý. Co mě mrzí je to, že kniha neobsahuje více pohádek, přečtenou jsem ji měla během chvíle, k čemuž dopomohly i ilustrace. I když jsem před chvílí chválila Brumbálovi poznámky, občas - hlavně zpočátku - mě dost rozčilovaly. Nějak mi to rušilo celkový příběh, ale asi šlo jen o to si zvyknout.

Stejně tak poznámky pod čarou mi přišly spíš na škodu, ač chápu, že autorka to myslela dobře a pro neznalé chtěla některé věci objasnit, kazilo to celkový dojem. Do pohádek za mě prostě vysvětlivky nepatří. Kniha má dle mého stoupavou poutavost jednotlivých příběhů, zatímco příběh Čaroděje a skákajícího hrnce spolu s Fontánou příznivé sudby mě příliš nezaujaly, následující tři příběhy, které završil příběh Tří bratří, už nemohu hodnotit jinak než kladně.

Celkově tak musím knihu doporučit i v případě, že nejste fanoušky HP. Pohádky byly zajímavé, s ponaučením a něco jsem si z nich i jako dospělák odnesla. K tomu navíc část výdělku putuje na nadaci Lumos, která pomáhá dětem. Takže kromě milého čtenářského zážitku si ještě můžete pogratulovat, protože jste přispěli na dobrou věc.

Hodnocení:

Ukázka z knihy:

Tady dole v začarované křišťálové truhlici se nacházelo mágovo tlukoucí srdce.

Protože bylo už dávno odloučeno od očí, uší i prstů, nepadlo nikdy za oběť kráse, melodickému hlasu ani doteku hedvábné kůže. Dívka se při pohledu na ně zděsila, neboť srdce se scvrklo a zarostlo dlouhými černým chlupy.

"Ach, co jsi to provedl?"" zabědovala. "Snažně tě prosím, vrať je tam, kam patří!"

Když čaroděj seznal, že to musí učinit, aby ji uklidnil, vytáhl hůlku, odemkl křišťálovou truhlici, rozřízl si hruď a vložil chlupaté srdce zpět do dutiny, v níž se kdysi nacházelo.

"Teď si uzdravený a poznáš, co je to pravá láska!" rozzářila se dívka a objala ho.

Dotek jejích hebkých bílých paží, ševel jejího dechu v mágových uších, vůně jejích hustých zlatých vlasů - to všechno nově probuzené srdce zasáhlo jako rány dýkou. Za dlouhého exilu se ale podivně změnilo, v temnotě, do níž bylo vykázáno, osleplo a zdivočelo a osvojilo si neukojitelné zvrácené choutky.