Zpátky v sedle

Zdravím, zlatíčka...

Abych se přiznala, psát sem po takové době je dost zvláštní. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli sem občas ještě někdo zabloudí, ale já jsem na blog nezapomněla. Poslední příspěvek jsem přidala 26. června 2016. Připadá mi to jako včera. Byla jsem rozhořčená, protože jsem neudělala státnice, svět mi přišel tak nějak nespravedlivý, začalo se mi stýskat po lásce a vztahu a moje rozpoložení asi nebylo úplně ideální na to, abych mohla blog nějak smysluplně vést.

Svůj poslední článek jsem zakončila vírou v lepší zítřky. V to, že ten pravý se přeci jen najde, i když to bude třeba chvíli trvat a že potom to budu já, o koho se bude zajímat, budu to já, na koho se bude těšit a bude se snažit, abych byla šťastná. No, co Vám po více jak dvou letech můžu říct?

Trvalo to.

Musela jsem si počkat na ty lepší zítřky. Vlastně jsem od zpackaných státnic čekala rok, abych je další rok opakovala, ale víte co? Dala jsem to. Fakt jsem to dala. Dokonce se mi podařilo dostat se na další vysokou školu, a světe div se, dala jsem se dohromady s klukem, se kterým jsme se znali roky, aniž by nás vztah někdy napadl. Za poslední dva roky jsem paradoxně zažila víc legrace, večírků a dobrodružství, než za celý svůj třiadvacetiletý život.

Když to takhle píšu, musím se pro sebe usmívat, protože mi to někdy pořád nepřipadá reálné. Zažila jsem si pár úletů, poznala jsem, co znamená nezávazný sex, jak se paří x hodin v kuse, našla jsem si další brigádu, abych se teď mohla podívat za tím vším a říct si, že ač jsem před dvěma lety byla zoufalá, dneska bych neměnila. Neměnila bych, protože mě všechno posunulo dopředu. Nějakým způsobem mě to zlé dostalo tam, kde jsem dnes. A nejen dobré věci tvoří to, kým jsme.

A proč že jsem se vrátila zpět k blogování? No, abych to vzala jednoduše, chybělo mi to. Založila jsem si ještě jeden blog, asi rok zpátky, ale něco na něm prostě nebylo ono. Nebylo to moje milované Seriouszone, které se mnou prožilo tolik zážitků, až to není pravda...

Zažily jste někdy něco podobného? Že jste se ohlédli za neslavnou etapou vašeho života a řekli jste si, že to vlastně všechno bylo pro něco dobrého? Pokud ano, budu ráda, když mi napíšete do komentářů nějaký postřeh z vašich životů.

Vaše Lucka