Čekám, zázrak stále nepřichází

Někdy si připadám, že pořád na něco čekám. Je to asi takový syndrom pohádky, tak nějak bych to nazvala. Stejně jako v pohádce chudá dívka čeká na svého prince, i já pořád čekám na zázrak, že se stane něco, co mi změní život a jako mávnutím kouzelného proutku bude vše tak, jak má být. Trošku dětinská představa, co?

Stejně si nějak nemůžu pomoct a své tajné sny si sním dál. Není výjimka, že si před spaním představuji svět, jaký bych chtěla mít a život, jaký bych chtěla žít. A nejde jen o to, že mám super postavu, spoustu peněz, úžasnou kariéru a život jako z pohádky... Jde hlavně o to, že se i v těch snech chovám trošku jinak. Asi tak, jak bych se chovala, kdybych na to měla odvahu.

Možná to někdo taky zná, ale ne vždy řeknu to, co si ve skutečnosti myslím. Ne vždy se zachovám tak, jak bych si přála. A ne vždy se mi splní to, co chci. Asi to všechno je vážně tím, že nemám dost odvahy a vlastního odhodlání... Vůbec mi přijde, že jsem spíš takový ten člověk, co si spíš svoje sny pouze sní a na jejich realizaci nemá dost kuráže. Takže jo, já tady sedím a čekám na to, až ke mně dorazí odvaha, abych se mohla zhluboka nadechnout a udělat to, o čem tajně jen sním.

A víte, jaké to je? Vlastně celkem na houby... Když si totiž za svým snem či cílem jdete, tak i když vám to třeba nevyjde, máte aspoň dobrý pocit, protože jste do toho dali všechno, snažili jste se a že to nevyšlo teď? To nevadí, vyjde to příště. Jenže když víte, že o svých snech jen sníte, ale nic pro ně neděláte, nemáte ani šanci mít dobrý pocit.

Omlouvám se, je to trošku pesimistické, ale je to realita, se kterou se podle mě potýká víc lidí než jen já. Třeba tohle aspoň někomu pomůže, aby našel odvahu konečně začít se svým životem a svými sny něco dělat. Já si pořád říkám takové to, až udělám školu, až bude léto, až budu mít čas... Ten seznam umí být i nekonečný, nedělejte stejnou chybu jako já a držte mi palce, abych s tím čekáním na zázrak jednou pro vždy konečně skončila.

Vaše Lucka