Hned na začátek bych chtěla napsat, jak jsem se při projíždění článků k tomuto tématu musela pousmát. Ačkoli je přímo v nadpisu tématu "Vstávej, je ráno", valná většina lidí si pevně stojí za tím, že se píše vztávej, což dávají hned do jedné z prvních vět. Většinou, když vidím tyhle pravopisné chyby už v úvodním úryvku, nějak ztrácím chuť články vůbec otevřít a číst, ostatně tomu jsem se věnovala už ve svém starším článku. Ale to jen tak na okraj, abych vypsala svou frustraci...

Vždycky jsem si myslela, že patřím k lidem, kteří nemají se vstáváním větší problémy. Tak jasně, nechtělo se mi asi jako všem, když jim zazvoní ráno budík, ale nikdy jsem budík neodkládala. Prostě jsem vstala po prvním zazvonění a šla jsem se připravovat, měla jsem svým způsobem svůj ranní rituál. Jenže poslední dobou se to nějak změnilo.

Od zkouškového, které se mi přehouplo v praxi, na kterou nemusím chodit, jsem se ve spánku nějak ztratila. Stalo se u mě celkem normální, že vstávám až kolem půl desáté a samotnou mě to někdy štve, ale faktem je, že prostě nedokážu vstát dřív, když vím, že stejně nic důležitého brzo ráno dělat nebudu. Zní to děsně, spánek mi tak zabijí spoustu času, který bych mohla věnovat něčemu jinému (třeba vypracovávání státnicových otázek, že), jenže jsem líná dělat cokoli, co se školy týče. Bože, to zní děsně, a to chci jít dál studovat.

sleep, bed, and Dream imageDream, sleep, and quote image
morning, quote, and bed image

Ale není to jen o vstávání, události poslední dní a měsíců ve mně něco změnily. Něco je jinak a já pořád čekám na to, až někdo řekne: "Vstávej, je ráno!", já potom vyskočím a budu plná energie, veselá a spokojená. Jenže ono se to nějak neděje, nějak jsem uvízla v lepivé bažině letargie a ani si nejsem jistá, jestli se z ní ještě snažím dostat ven nebo jestli už jsem zapadlá až po uši a prostě jsem se s tím smířila.

Sakra, zní to fakt děsně pesimisticky. Možná to není až tak zlé, jak to vnímám v tuhle chvíli, ale faktem je, že jsem trochu apatická. Minulý týden mi brácha nabídl, jestli nebudeme společně jezdit na kole (má to v rámci tréninku na fotbal), tak si myslím, že to nebyla tak špatná nabídka a nejspíš to zkusím, může to být letenka z bažin.

Vaše Lucka

2 Komentáře

  1. Co se týče mě, jsem takový ten typ člověka, kterému nedělá vstát třeba i v půl páté, pokud je to nutné. Pěkně napsané, musím pochválit design tvých stránek, je skvělý. :)

    OdpovědětVymazat